Sáblíková inspirující

Minulý týden jsem ráno vstal z postele, a tak mi louplo v zádech, že jsem se zase svalil do peřin. Prášek sice trochu otupil bolest, ale i tak jsem celý den nemohl nic těžkého nosit, udělat rychlejší pohyb, nedej bože doběhnout na vlak. Představa, že s touhle bolestí cestují do Norska na Světový pohár v rychlobruslení, mi nebyla vůbec příjemná. Nakonec jsem se zásobou pilulek odjel.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Stavanger (Norsko) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Martina Sáblíková

Martina Sáblíková | Zdroj: Reuters

Hned druhý den ráno po příletu jsem potkal v Sormaka aréně Martinu Sáblíkovou. Věděl jsem, že ji taky trápila bolest v zádech, a tak má první otázka po pozdravu zněla: „Jak ti je?“ Martina se usmála a řekla: „Ale jo, jde to.“

Pak jsem ji pozoroval při tréninku a viděl, jak si ulevuje. Nedokázala jet v předklonu, přikrčená k ledu delší dobu. Vždy se narovnala a kroužila po oválu setrvačností. „Trpí jako pes,“ říká mi masér Honza Čurda a s vážným výrazem v tváři kroutí hlavou.

Doufám, že se to bude zlepšovat, říká o bolestech v zádech Sáblíková. Čeká ji léčba

Číst článek

Bydlím na hotelu, Svithum, což je z poloviny hotel a z poloviny nemocnice. Večer si jdu do recepce koupit kávu, a koho nepotkám, Martinu! Právě absolvovala vyšetření na magnetické rezonanci, které odhalilo, že má skřípnutý nerv mezi třetím a čtvrtým obratlem. Silná bolest jí vystřeluje do nohy a prakticky nemůže chodit, natož jezdit v podřepu na bruslích po ledovém oválu.

„Patnáctku vynechám, ale pětku jet musím, to se nedá nic dělat. Lehnout si rozhodně nemůžu,“ říká, zase s úsměvem na tváři, Martina. Vůbec si nedovedu představit, jak moc musí tělo na pohled křehké ženy trpět. Jenže Martina tohle všechno podstupuje.

Nemusela by, vždyť už nikomu nemusí nic dokazovat. Třikrát vyhrála zlato na olympijských hrách, výčet titulů z mistrovství světa a Světových pohárů by vydal na několik stránek. Jenže Martina maká dál. I přes bolest.

Nedělám si iluze o tom, že během své kariéry Martina nastoupila ke spoustě závodů bolavá, unavená, zbitá, prostě s nějakou indispozicí. Nikdy se na to nevymlouvala. Prostě jela, bojovala a takřka vždycky uspěla. Naposledy bronzově teď ve Stavangeru.

Natáčím s Martinou projekt Radiožurnálu Olympijský rok a tak trochu mi to přijde jako chorobopis. Na začátku přípravy ji omezovalo koleno, pak nějaká viróza, teď zase záda. Byť spořádala i tak obrovské tréninkové dávky, neodtrénovala to, co si s trenérem předsevzali, a přesto se stále může měřit s nejlepšími. 

'Bolelo to víc než jindy.' Sáblíková skončila ve Stavangeru na pětce třetí a kvalifikovala se na olympiádu

Číst článek

I proto jí věřím i před Pchjongčchangem. Výsledky ve Světovém poháru jsou sice horší, než na co byli fanoušci zvyklí v předchozích letech, ale to není v případě Martiny vůbec směrodatné. Tahle pořád obyčejná holka z Vysočiny má v sobě totiž srdce bojovnice. A právě jím dokáže překonat bolest a porvat se znovu třeba i o zlato.

V tomhle je Martina obrovským vzorem. Dře a jde si za svým cílem. Nic nevzdává. Prostě inspiruje. Až mě zase jednou ráno chytnou záda, vzpomenu si na Martinu a do peřin se zpátky rozhodně nesvalím.

Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme