Kmoníček odpovídal na otázky novinářů, jak je jeho zvykem, kulantně. Skutečnost, že sešlo z dubnové návštěvy, a na nový termín se stále čeká, prý neznamená, že se návštěva vůbec neuskuteční.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Na otázky, zda se návštěva může uskutečnit ještě do konce roku, nebo do konce Zemanova současného mandátu, pro změnu odpovídal, že v období Trumpovy administrativy nelze nic odhadovat. Zároveň ale ujišťoval, že existuje poměrně důležitá ekonomická a politická agenda, která by ke konání schůzky obou prezidentů mohla přispět.

Je zajímavé, že média dál hrají s Hradem hru, v níž se ona na jedné straně snaží dozvědět, kdy Zeman do Bílého domu pojede, zatímco Hrad či jeho prodloužená ruka Kmoníček odpovídají, že se uvidí. A tvrdí, že návštěva už byla na spadnutí, ale pak ji odsunula důležitější agenda, s níž se musel Trump vypořádat.

V této hře poněkud zanikají důležitější otázky. Kupříkladu, jak to vůbec s pozváním Zemana do Bílého domu bylo. 

Dozvěděli jsme se o něm jako o hotové věci po telefonickém rozhovoru Zemana a Trumpem na počátku prosince minulého roku, ale později se začaly objevovat náznaky, že ve skutečnosti o žádné formální pozvání nešlo. Spíše jen během rozhovoru zaznělo, že by se oba politici mohli při nějaké příležitosti krátce sejít.

Vztahy s vůdci nedemokratických režimů

Hrad o návštěvě ale mluvil tak, že půjde o důležitou bilaterální schůzku, a sám Zeman už dokonce začal mluvit s některými ministry o tom, že by ho mohli doprovázet. Jenže se postupně ukazovalo, že se Hrad i české velvyslanectví vlamují do zavřených dveří.

K jejich otevření měla podle různých zpráv, včetně respektovaného serveru Politico, přispět americká lobbistická agentura SPG, přičemž jako kontaktní osobu uváděl americký registr lobbistů prezidentova poradce Martina Nejedlého. Že to nebylo zadarmo, je zřejmé.

O tom, že zájem Trumpa setkat se s českým prezidentem opravdu nebyl mezi jeho prioritami, svědčí i skutečnost, že se nepodařilo zorganizovat dokonce ani krátké setkání na okraji květnového summitu NATO. Hrad sice v červnu oznámil, že Trump prý poslal Zemanovi dopis, v němž se omluvil za zrušenou dubnovou schůzku, ale jeho obsah odmítl zveřejnit.

Vynořily se tak pochopitelně další spekulace, zda údajně již domluvená návštěva Zemana v Bílém domě nebyla jen propagandistickým tahem Hradu, který měl ukázat českého prezidenta v roli, kterou si sám pro sebe vysnil: tedy jakéhosi mostu spojujícího Západ a Východ. 

Tyto spekulace jen posílila skutečnost, že Zeman nejel ani do Varšavy, kam Trump zavítal v červenci, přičemž se konal summit s lídry dvanácti středoevropských zemí.

I kdyby se Zeman při nějaké příležitosti ještě s Trumpem před koncem svého mandátu setkal, jeho snahy zapsat se do historie diplomacie jako prostředník mezi Západem a Východem, selhaly. Českého prezidenta víceméně ignorují lídři nejdůležitějších západoevropských demokracií, a ani Trump, za jehož českou verzi se hlasitě vydával, ho evidentně nevidí jako důležitého hráče.

Nevíme ještě, zda Zeman bude zvolen do druhého prezidentského období, a nedostane tak šanci na reparát. Pokud ne, bude jeho zamýšlená politika mnoha azimutů historiky hodnocena jako neúspěch. Ukázal se bohužel být mnohem úspěšnější v kultivování vztahů s vůdci nedemokratických režimů na Východě, než coby kotva naší západní orientace.

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít