Sagan byl téma, než Tour de France vjela do hor
Cyklista Roman Kreuziger dojel v sobotní etapě Tour de France pátý. Skvělé umístění českého jezdce, fanoušci jásají. Rozkliknu k tomu několik článků, sjedu dolů do diskusí. Hledám ale něco jiného – a nenacházím. Druhá stránka. Pořád nic. Ne, nikdo z diskutérů už nenadává, že v závodě není Peter Sagan. Přitom ho za velkého pozdvižení vyloučili z Tour jen tři dny předtím.
Upřímně, úvodní dny Tour bývají divácká nuda. Pětihodinové etapy po rovině se řídí schématem: start – ujede pět borců – 10 kilometrů před cílem je dojedou - v cíli to je sice natěsno, ale jenom tak 15 z 200 závodníků reálně jede o vítězství, protože zbytek si "plní svoje úkoly". Vždyť Zdeněk Štybar se při onom vyloučení Sagana otáčel v cílové rovince za sebe, kde má svého kolegu-spurtéra. Zkrátka měl své pokyny.
Sagan na Tour de France skončil. Vedení závodu ho vyloučilo za střet s Cavendishem
Číst článek
Takovými etapami Tour zpravidla začíná. Samozřejmě, může se i na rovině stát překvapení, jako například v roce 2013, kdy boční vítr nadrobil peloton a Contador s Kreuzigerem najeli více než minutu na tehdy vedoucího Frooma. Ale kvůli tomu ty hodiny u televize nestrávím, abych čtyři roky čekal na zázrak.
Mě na těch úvodních etapách baví vrtulník a kameraman v něm. Sice jsem ve Francii nikdy nebyl, ale tamní hrady a zámky s přilehlými parky díky němu už znám. A ta lidová tvořivost! Oni jsou ti Francouzi pěkně mazaní, o tom vrtulníku dobře ví, takže stylizují krásné obrazce do obilných polí, luk i třeba svých dvorků a zahrádek podél trati. Záběry na kolo vytvořené z čehokoli, ať jsou to pečlivě seřazené krávy v oblastech proslavených výrobou sýrů, sehraní traktoristé imitující obrovské kolo, nebo pohyblivé obrazy z lidských řetězů – to je paráda. O něco víc riskoval provazochodec, který vedle trati šel asi 5 metrů nad zemí po laně, zatímco vedle něj zrovna projížděl peloton.
Ach ano, na úvod je to spíše zeměpis a cestovatelský zážitek z vlastní pohovky. Podél trati minimum diváků; ono se jim těžko divit, když kolem nich balík cyklistů projede se zvukem podobným známému ‚vžum' z formule jedna... Tak, všichni fuč, jde se domů.
Přestaňte mi vyhrožovat, žádá Cavendish na sociální síti po kolizi se Saganem
Číst článek
Peter Sagan ale baví, boří stereotyp. Současný sport vyžaduje showmany, jakým on je. Už bohužel nestačí, aby byli sportovci dobří. Musí být ještě k tomu zajímaví. To je prodá, naláká sponzory, kteří dají peníze, a spirála se roztáčí. Díky Saganovi je těch posledních 10 kilometrů rovinaté etapy zajímavých, jak se vyváží za jednotlivými týmy a s minimem pomocníků, nebo dokonce sám partyzánsky skáče z jednoho háku do druhého, aby pak na konci vykoukl do cílové kamery.
Současná cyklistika je svázaná technikou. Každý si hlídá watty, aby se nevysílil za hranici svých možností. Každý má vysílačku, aby přesně následoval týmovou taktiku. Prototypem stroje a reálným odrazem (ne)závodění je tým Sky, který ve čtyřech z pěti posledních ročníků bezpečně tavil soupeře.
Sagan vypadá jako narušitel. Také má všechny ty budíky, ale jede jinak. S jeho vyloučením nesouhlasím, naštvalo mě.
Ale začaly kopce a Sagan najednou nechybí.
Galibier, Izoard, teď byl skvělý Mont du Chat, v jiných ročnících Mont Ventoux, Tourmalet a samozřejmě zatáčky do Alpe d'Huez. Ta panoramata!
Na to vždycky čekám. Prudká stoupání, kdy se před cyklistou rozestupuje dav a on šplhá tam, kam mu to špalír umožní. Blázni, co se snaží běžet s jezdcem, zároveň na něj cosi křičet, ale nestíhají, nestačí s dechem, zatímco závodník s otevřenými ústy funí do míst, kde končí stromy i kleče. Nápadití fanoušci kempující podél cest s karavany. Nápisy na silnici. To je paráda, chci, aby mi závodníci ukázali, jak ladně zdolat horu, na kterou bych se drápal několikanásobně delší dobu, a vzápětí se vrhnout do údolí na tenké galusce šílenou rychlostí po namoklé vozovce.
Nedělní královská etapa, to byl parádní závod.
Jenže v programu Tour je podobných etap jen pár. Těžko by to jezdci vydrželi, chápu. Tak snad místní zase ukáží na polích kreativitu.
