Jak je důležité míti Saúdskou Arábii

Když v Paříži kýchnou, Evropa dostane rýmu, říkával prý Metternich. Dnes spíše platí, že když vypadnou saúdské dodávky ropy, všechny rozbolí hlava. Takovou malou zálohu na budoucí migrénu si zkoušíme už od soboty, když kdosi zaútočil na dvou místech na saúdská ropná zařízení.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Saúdská Arábie je v dlouhodobém nepřímém konfliktu s Íránem. | Zdroj: ČTK/AP

Saúdská Arábie, klíčový světový producent ropy, musela snížit své dodávky dočasně na polovinu, a návrat na původní úroveň prý bude trvat až několik týdnů. A ještě mnohem déle bude trvat obnova důvěry, že k podobnému, nebo ještě většímu výkyvu nedojde znovu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jana Fingerlanda

Saúdská Arábie je druhým největším producentem ropy po Spojených státech, a tamní zásoby jsou druhé největší na světě hned po těch venezuelských. Její role však je klíčová i v jiných ohledech. Například je jedním z mála velkých producentů, kteří dokážou rychle zvýšit produkci, když je zapotřebí vyrovnat tlaky na světovém trhu.

A v neposlední řadě je Saúdská Arábie úhelným kamenem stability celé oblasti. Ať se nám saúdská politika líbí nebo ne, vykotláním tohoto balvanu by se dala do pohybu i situace v Emirátech, Bahrajnu a ledaskde jinde.

Kdo může za co

Kdo tedy může být pachatelem sobotního útoku? Přihlásili se k němu povstalci z řad jemenských šíitů. Saúdi skutečně jsou už několik let přímo zapojeni do jemenských bojů na straně sunnitů.

Podle Američanů je skutečným původcem Írán. Americké úřady zveřejnily záznamy, podle kterých útočící drony přilétly nad místo zásahu z jiné strany než z Jemenu, tedy pravděpodobně z Íránu nebo Iráku. Je také otázka, zda jemenští povstalci disponují tak sofistikovanou technikou, zatímco Íránci a jejich spojenci si drony v poslední době velmi oblíbili.

Íránci obvinění odmítají a tvrdí, že jde o americký klam. Možná je to ale jedno – jemenští povstalci jsou tak jako tak ve spojení s Íránem a zřejmě od něj přijímají pomoc. Saúdská Arábie je v dlouhodobém nepřímém konfliktu s Íránem, její ropná pole jsou navíc umístěna na východě země, nedaleko Íránu, navíc v oblastech obydlených šíity, dlouhodobě nespokojenými se svým postavením v Saúdské Arábii, a podezřívanými ze strany saúdských úřadů ze spolčování se s Íránci.

Vysoká hra Íránu, hodnotí Pojar útoky na ropná pole. Podle Turečka na tom nejvíc vydělala Saúdská Arábie

Číst článek

Oblast už nějakou dobu zaměstnávají incidenty podobného druhu, například útoky na saúdské ropovody, nebo bombové atentáty na tankery, jež mají velmi pravděpodobně na svědomí také Íránci.

Právě íránští představitelé si už nějakou dobu jaksi nezávazně pohrávají s hrozbou zablokování Hormúzského průlivu jako jakousi „zbraní posledního soudu“. Hormúzem protéká ropa ze Saúdské Arábie i odjinud a jeho zablokování by mělo obrovské ekonomické dopady v celém světě. A v kombinaci s útoky na saúdské ropovody, které tuto vodní cestu obcházejí, by to bylo pro saúdský ropný export zdrcující.

Íránci přitom používají tyto náznaky velmi obezřetně a vyjadřují se záměrně velmi nejasně. Tato nejednoznačnost jim umožňuje těžit z obojího – udržet si odstrašující sílu a současně nenést důsledky za své jednání. Je to vlastně jiná varianta používání různých spřátelených nebo závislých sil, za které Írán nemusí nést přímou odpovědnost, jako jsou právě šíité v Jemenu nebo v Libanonu.

Americké účty

Tato íránská technika však pravděpodobně nespadá v první řadě do soupeření se Saúdy, nýbrž se Spojenými státy, vedeného rovněž na dálku.

Incident, jako je útok na saúdská zařízení, včetně ne zas tak zastřené stopy vedoucí do Íránu, více méně v tuto chvíli znemožňuje začít přímá jednání mezi íránským a americkým prezidentem, o kterých se nedávno šuškalo. Ty měly najít cestu z krize kolem amerického odstoupení od dohody o íránském jaderném programu.

Není to ovšem nutně tak, že tyto útoky si objednal sám prezident Rúhání, ale že právě on byl – v řetězci obětí těchto úderů, uštědřovaných přes několik rohů – nejzazším terčem, snad v režii Revolučních gard. Na přímá americko-íránská jednání si tedy po posledních incidentech ještě budeme muset počkat, třeba až nastoupí nový americký prezident, nebo třeba nový íránský nejvyšší duchovní vůdce.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme