Původně tento kolotoč roztočil někdo jiný: bývalý kancléř Sebastian Kurz. Několik hodin předtím oznámil, že v politice definitivně končí, vzdá se poslaneckého mandátu i vedení konzervativních lidovců.

Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: Jak Sebastian Kurz (ne)změnil Rakousko

V 35 letech, s čerstvě narozeným potomkem, se hodlá věnovat novým úkolům mimo politiku.

Schallenberg a Blümel patřili k blízkým spojencům Kurze, proto nyní i oni uvolnili místo pro nový začátek. Ten byl kdysi spojován i se Sebastianem Kurzem, když se před čtyřmi lety ujímal vedení vlády. Nastupoval s velkými ambicemi dělat politiku jinak, než bývalo v Rakousku zvykem – moderně, transparentně, nehledět pouze na zájmy vlastní klientely.

S odstupem se dá prohlásit, že z toho dokázal Kurz naplnit pouze minimum. Možná ale byly čtyři roky také příliš krátkou dobou.

Nejvíc toho možná dosáhl, pokud jde o politický styl. Jestliže do té doby Rakousko trpělo nehybností způsobenou nekonečným společným vládnutím sociálních demokratů a lidovců, Kurz ji překonal.

Podezření z korupce a zpronevěry

Nejprve vládl spolu s pravicovými Svobodnými, později se Zelenými. Hlavně ve vztahu k posledně jmenovaným bylo mnoho pochybností, zda bude spolupráce možná. Ale Kurz dokázal vymyslet dostatečně chytlavé heslo.

Tak se zrodil slogan „spojit to nejlepší z obou světů“. Znamenalo to, že lidovci budou dál prosazovat přísnou migrační politiku, Zelení ale zase mít volnou ruku při ochraně klimatu.

Navenek to docela fungovalo, dokonce tak, že takzvaná „Kurzova cesta“ v podobě spolupráce konzervativců a Zelených začala být považována za možný vládní model i jinde v Evropě.

Kurz byl dobrý komunikátor. Od počátku sázel na sociální sítě a nefiltrované šíření vlastního mediálního obsahu, takže už nebyl závislý na tradičních sdělovacích prostředcích. To, co se ale dostalo na veřejnost, podléhalo přísné kontrole a důsledné režii.

Celý systém dlouho fungoval jako dobře namazaný stroj, dokud nepřišla nevypočitatelná pandemie, která vyžadovala jiný způsob, jak být v kontaktu s veřejností. A tady se dostal Kurz na pokraj svých možností podobně jako i řada dalších evropských premiérů.

Pravděpodobně nejslabší stránkou Kurzova veřejného působení ale byla transparentnost. Nejenomže své původní cíle nenaplnil, ale navíc se ukázalo, že on i jeho nejbližší spolupracovníci uvažují a jednají stejně jako ti, jejichž praktiky původně chtěli překonat.

Tu byli dosazováni vlastní spolehliví lidé na klíčové pozice ve státních firmách, jinde byly bulváru přiděleny lukrativní vládní inzeráty výměnou za to, že bude o Kurzovi psát pozitivně.

Převzato z Plusu

Právě kvůli tomu je proti Kurzovi vedeno vyšetřování pro podezření z korupčního jednání a zpronevěry, což byl také důvod, proč začátkem října odstoupil z čela vlády.

Političtí konkurenti si mohou po jeho odchodu z politiky oddechnout. I když kvůli aférám přišel o velkou část svého původního pozitivního obrazu, přesto si nemohli být jisti, že by v přímé konfrontaci s ním, například při volbách, uspěli. Kurz byl odjakživa schopný hovořit s běžnými lidmi a přinejmenším se tvářit, že ho jejich problémy skutečně zajímají. V tom spočívala jeho síla. To byl také základ jeho dvou volebních vítězství.

Pro rakouské lidovce je naopak Kurzův konec v politice nenahraditelnou ztrátou. Musí se poohlédnout po nějakém novém lídrovi. Přitom jim hrozí, že budou opět připomínat rozhádaný rybářský spolek, jehož funkcionáři si pro samé intriky vůbec nevšimli, že ryby z jejich rybníku jsou už dávno u konkurence.

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít