Komunální specifika a statistika
Ještě o asi deset tisíc více, než kolik čítá veškeré obyvatelstvo Liberce a Olomouce, je kandidátů do říjnových komunálních voleb. Přesně 216 472. Což na prvý pohled vypadá jako vysoké číslo, ale zdání klame: před čtyřmi roky byla cifra ještě o 17 tisíc vyšší. Člověk ovšem neví, jak si to vyložit.
Odrazují snad potenciální lokální politiky ne tak úplně řídké kauzy, ve kterých před soudem stanuli starostové, ačkoli vlastně jen dělali svou práci? Tedy rozhodovali? I o věcech celkem zásadních a nákladných?
Ale když se to někomu nelíbilo, nebo se vůbec oni někomu nelíbí, už se rodila trestní oznámení?
Laskaví soudcové a zdravý rozum
Ostatně začátkem roku nabádal prezident republiky čerstvě jmenované soudce, aby byli ve verdiktech laskaví k obviněným funkcionářům malých obcí, kteří „trpí úzkostí z toho, že je zavřou kvůli předražené kanalizaci nebo něčemu podobnému“.
Jinými slovy: jistý podíl na odlivu kandidátů podobné případy snad mají a prezidentova výzva k soudcům, aby u komunálních politiků „dělali dobré skutky“, ještě nezafungovala. Ale také může jít o spíše náhodný výkyv, ze kterého lze těžko něco vyvozovat.
Podobně jako z faktu, že třetina z kandidujících jsou ženy, tedy jako obvykle větší počet než u voleb všeobecných nebo krajských. Možná je pro ženy místní politika přitažlivější i díky české komunální klasice, totiž Stroupežnického Našim furiantům. Kde na rozdíl od cele mužského zastupitelstva obce projevuje zdravý rozum pouhá kibicující, starostova rázná manželka paní Dubská.
Ale žerty stranou. Příklad úspěšných lokálních političek určitě táhne a může také jít o ideální seberealizaci v důvěrně známém prostředí. Přestože se v každé obci žena s potřebným tahem na branku i diplomatickým nadáním nemusí vyskytovat. Anebo má zatím příliš malé děti. Jak prozaické.
Kandiduji, tedy jsem. Na obrazovce
A tak se nakonec pohled do údajů Českého statistického úřadu stočí na ty snáze čitelnější. Že je jako obvykle zhruba polovina kandidátů na listinách pouze lokálních subjektů, nebo že z parlamentních stran má nejpočetnější kandidátku KDU-ČSL (16 tisíc) a KSČM je tak poprvé o něco slabší. Starší kandidáti jí patrně ubývají a mladší se stále nenaučila zaujmout. Čím to asi bude?
Dodejme ještě, že do souběžných voleb pro třetinu Senátu kráčí 236 kandidátů, a to zhruba v poměru pět ku jedné. Tedy mužů vůči ženám.
Ani na tom není nic překvapivého. Však jsou lidé také mnohem spíš zaujati několika konkrétními jmény. A ovšem i tím, za koho kandidují. Během příštích týdnů na ně jistě v médiích budeme zhusta narážet. Některým přeci ani o nic jiného nejde.
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková
Koaliční strany teď kazí vládnutí malichernými spory
Petr Šabata
Airbnb je zpátky. Nejen v krizi bydlení si Praha nemůže dovolit takto neregulovaný byznys s byty
Apolena Rychlíková