Českým filmařem na vlnách pandemie: tuzemské štáby opustily studia, místo toho vyplňují formuláře

Rozdat ceny a zavřít se doma. Filmaři si stihli ještě před jarním nouzovým stavem v březnu rozdělit sošky Českých lvů. O týden a několik večírků později se ale už probrali do jiné reality. V pražských Barrandovských studiích zamkli připravené kulisy, filmařskou techniku vrátili do půjčoven a zahraniční štáby odjely domů. Filmové hvězdy se nevrátily ani na Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, který pořadatelé v dubnu zrušili.

glosa Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Stačil jeden nakažený v týmu a produkce by mohly natáčení zabalit (ilustrační foto) | Foto: Adrien Nowak / Hans Lucas | Zdroj: Reuters

Našlápnuté tempo roku, který začal nominací Nabarveného ptáčete a krátkého filmu Dcera na Oscara, v řádech dnů ukončila pandemie a ze všech stran se ozývalo: „Co budeme dělat dál?“

Někteří filmaři si začali přivydělávat na přenosech divadelních vystoupení. Autoři ale museli odložit své příběhy do šuplete a čekat. A to až do začátku května, kdy si mohli herci znovu stoupnout před kameru bez roušky.

Práci znovu dostali také natěrači nebo truhláři, kteří pokračovali v tvorbě obrovských kulis pro zahraniční produkce. Linky filmového průmyslu se pomalu rozjely, šíření viru to ale nezastavilo. Stačil jeden nakažený v týmu a produkce by mohly natáčení zabalit. Proto se rozhodli bojovat s epidemií po svém.

Roušky před kamerou nebo domácí kino. I takový byl uplynulý rok pro filmaře

Číst článek

Průběžně se testovaly a rozdělily štáby do týmů, které se nesměly navzájem potkat. Filmový plac se stal jedním z nejbezpečnějších míst v Česku, protože tam kontrolní bránou virus neprošel.

Na podzim se ale přihnala druhá vlna pandemie, která začala oproti okolním zemím s předstihem. Tuzemské štáby po letním nadšení postupně opustily studia a místo dramatických postav začaly zkoumat formuláře a podmínky výzev na podporu kultury.

Jenže COVID–Kultura II zahrnovala jenom živé umění. Režiséři nebo fotografové tak propadli sítem a na peníze neměli nárok. „Pro stát prostě neexistujeme,“ komentovali situaci někteří kameramani, kteří dokonce museli finanční podporu z jarních programů pro živnostníky vracet.

Má vůbec cenu si tak o peníze žádat? Státní fond kinematografie na tuto otázku odpověděl mimořádnou výzvou, ve které chce pomoc celé audiovizi. Konkrétně společnostem, které filmy distribuují, promítají nebo vyrábí. Narazili tu ale například na to, že živnostníci jsou vůči firmám v různých pracovních vztazích, a teorie tak předchází praxi.

Pán tygrů, několikrát odložený Bond a Wakanda forever. Jaký byl filmový a seriálový rok 2020?

Číst článek

A jak bude rozhodovat fond o komerčních projektech? Podpoří spíše úspěšnější komedii, nebo umělecký snímek, na který přijde pár diváků? To už záleží na radě, která žádosti v následujících týdnech vyhodnotí.

Obecně se ukázalo, že filmový průmysl se pohybuje na hranici mezi výdělečnou podnikatelskou činností a neziskovou autorskou tvorbou. Desítky tvůrců se dostaly už na jaře do obtížené situace, protože fungovaly projekt od projektu. A další projekt najednou nebyl. Ti, kteří neměli vedlejší příjem například v televizi, museli narychlo hledat brigády.

Stojí tak do budoucna za zamyšlení i systémové opatření, které by autorům pomohlo si udržet jak tvůrčí svobodu, tak rozumný vedlejší příjem.

Martin Hrnčíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme