Fotografie pro Zemana

Stovky fotografií českých Romů, kterým stálo za to reagovat na zlá slova prezidenta Miloše Zemana, toho zřejmě mnoho nezmění. Tak to s gesty obvykle bývá, přesto jsou důležitá. A reakce těhle obyčejných českých občanů, které neorganizovala žádná PR agentura ani „podezřelá“ nezisková organizace, je vtipná, naléhavá a elegantní zároveň.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Romové fotící se v práci. | Zdroj: koláž iRozhlas.cz

Prezident Zeman, vyvolávající duchy druhé republiky, pronesl v posledních dnech mnoho slov, která bývají obvykle vyhrazena pouze pro představitele politického suterénu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jindřich Šídlo: Fotografie pro Zemana

Zaútočit plošně na celou jednu skupinu obyvatel definovanou etnickým původem a barvou pleti je z úst hlavy státu absolutně šokující. Respektive bylo by to šokující, kdyby nás ještě něco takového mělo od prezidenta šokovat.

Byla to jen otázka času, kdy se vášně vybuzené migrační vlnou roku 2015, na níž prezident dosurfoval i do svého druhého volebního období, obrátí znovu proti tradičnímu terči, českým Romům. Je to skoro 30 let stejné. Jenže to, co si v 90. letech dovolil pouze otevřeně rasistický doktor Sládek, dnes zní z Pražského hradu.

Samozřejmě že je to o něco sofistikovnanější rétorika než tehdy. Prezident balí své zjevně rasistické výroky do kdesi vyhrabané statistiky o devadesátiprocentní romské nezaměstnanosti. To je samozřejmě zvráceně mazaný způsob argumentace. Pokud devět z deseti Romů nepracuje, je samozřejmě povinností toho desátého prokazovat, že on je onen „cikán, ale slušnej“, jaké určitě zná každý.

‚Už nás to nebaví.‘ Romové v reakci na Zemanovy výroky zveřejňují své fotky z práce

Číst článek

Chaloupka strýčka Toma

Tahle mimořádná občanská povinnost je ovšem vyhrazena pouze pro Romy, a pokud ji nesplní, jsou automaticky považováni - jako kdysi - za „osoby práce se štítící“. A takoví, jak nám nedávno připomněl prezident, patří do vězení, případně jsou určeni k bití.

Tohle nemá být pokus lakovat věci na růžovo a popřít vážné sociální i bezpečnostní problémy v mnoha vyloučených lokalitách Česka. To je bohužel realita, s níž se za posledních 30 let nepodařilo příliš hnout. A je taky bohužel pravděpodobné, že to bude trvat ještě velmi dlouho, než se často beznadějná situace zlepší - pokud se vůbec zlepší.

Jenže politici, kteří netouží proměnit zemi, v níž se drží dočasně část moci, v napěchovaný papiňák, se obvykle snaží rasové vášně tlumit, hledat cesty k soužití, podporovat všechny možné cesty k aspoň částečnému zlepšení, podporovat pozitivní příklady.

Romové na fotografiích nabídli prezidentovi relativně důstojnou ústupovou cestu, mohl třeba některé z nich pozvat do Lán, pronést něco smířlivého, vzpomenout si na některou z romských osobností při udělování státních vyznamenání 28. října, těch způsobů je spousta.

Nestalo se, prezident stačil Romy plošně pozurážet ještě při odchodu z volební místnosti. Těch z fotografií se to asi nemůže dotknout osobně, sami vědí, jaký život vedou a jeden starý bílý muž je nedokáže ponížit.

Jen budou mít možná zase o něco větší strach, když pošlou děti do školy, aby nepotkali rozkurážené vlastence, kteří budou mít podle instrukcí z nejvyšších míst pocit, že potkávají méněcennou část populace a že se podle toho mohou chovat.

Jak říká klasik, na tyhle časy budeme jednou nejspíš vzpomínat jako na Chaloupku strýčka Toma.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme