V zahraničí teď mohou být právem zvědaví, jaký naše země zaujme předvolební kampaní nezatížený postoj.

Přehrát

00:00 / 00:00

Thomas Kulidakis: Po komunálkách je možné dořešit kauzu syrských dětí

Z hlediska komunikace s řeckou vládou i zbytkem unie pozdržení možného symbolického převzetí dětí z řeckých táborů žádnou škodu nenapáchalo.

V Řecku i ostatních evropských zemích jsou totiž také u moci volení zástupci. Mohou mít tedy porozumění pro českého premiéra i jeho sociálnědemokratického partnera.

Obzvláště v případě Andreje Babiše (ANO) je známo, že kam v Evropě přijede, tam vysvětluje specifickou situaci, v níž se ve vztahu k veřejnému mínění nachází. Sám se ostatně netají tím, jak nejednomu evropskému politikovi vysvětlil, že téma migrace je u nás více než výbušné.

Teď už ale Andrej Babiš nemusí hrát roli volební tváře před komunálkami, protože už je rozhodnuto, koalice se skládají. Může se tedy vrátit k práci premiéra na plný úvazek.

Vzhledem k jeho velké oblibě u veřejnosti ale právě on jistě hravě dokáže vysvětlit i nezbytnost nepopulárního kroku. Stačí se jen nebát a chtít.

Oko volebního hurikánu

Co se týká samotných běženců, ti se postupně stěhují z řeckých ostrovů na pevninu. V celém Řecku je podle vládních statistik přes tři tisíce nezletilých bez doprovodu. Pokud by se je tedy Andrej Babiš vydal hledat, s touhou slavnostně je najít a přivézt, bude moci hledat i mimo ostrovy.

Převzato z Plusu

Ani nemusí vkročit do nějakého tábora, protože ty jsou plné i na pevnině. Nejdříve se přesouvají ženy a děti, které se momentálně stěhují do pronajatých hotelů a bytů.

Z tohoto hlediska je ovšem potřeba si pospíšit. Premiér hledáním pověřil také europoslankyni Michaelu Šojdrovou (KDU-ČSL), která se o přístup k řeckému ministerstvu pro migraci pokusí také. V pro premiéra nejhorším případě uspěje, protože Babiš nebude dost rychlý. V tom případě uslyšíme verzi, že česká vláda nepomohla, ale sirotci existují a Šojdrová si užije vavříny vítězství.

Z hlediska Evropské unie i států takzvaně solidárních se už ovšem nehraje o nějaké rozbití protimigrační jednoty visegrádských států. S nápadem přijmout potřebné syrské děti se už ztotožnilo sousední Slovensko, které jako vždy ostatní země V4 opustilo.

Stejně jako v případě migračních kvót. V jejich rámci místa nabízelo, nějaké ty běžence i přijalo, takže se na rozdíl od nás vyhnulo žalobě kvůli neplnění povinností. Brusel ovšem dal už v minulosti najevo, že dodatečné přijetí běženců u Řecka nebo Itálie zbaví žaloby také naši zemi.

Člověk by si řekl, že po šesti měsících na Balkáně mu mohou být komunální volby v České republice tak trochu jedno. Skládání místních koalic je opravdu dva tisíce kilometrů vzdálené. Dopady konce volební kampaně jsou ale citelné i přes hranice zemí a států. Teď je jen otázka, kdo oko volebního hurikánu dokáže lépe využít. Zdali premiér a vláda, nebo europoslankyně s aktivisty. V zahraničí jsou dveře pro solidární krok otevřené.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít