Škola zůstala místem, kde se vykonávají povinné rituály

Nejsou maturity a přijímačky v době koronavirové krize především výrazem naší fascinace byrokracií? Opravdu je potřebujeme? Absurditu můžeme sledovat takříkajíc online: v průběhu letošních zkoušek hlasovali senátoři o tom, jakou podobu budou mít maturity v příštím roce. A vzhledem k tomu, kolikrát se už státní maturita měnila, je pravděpodobné, že to zdaleka nejsou hlasování a změny poslední.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Maturitní zkoušky ve Zlíně

Žáci mají letos jen jednu šanci u přijímacích zkoušek, opravný termín byl zrušen (ilustrační foto) | Foto: Zdeněk Němec | Zdroj: MAFRA / Profimedia

Letošní přijímačky a maturity provází stres, nejistota i pocit křivdy ještě ve větší míře než jindy. Je to pochopitelné, zavření škol kvůli pandemii zcela zásadně změnilo podmínky pro přípravu. A řada žáků, jejich rodičů i část učitelů si myslí, že zkoušky se vůbec neměly konat. Nebo měly být vůči žákům vstřícnější.

Přehrát

00:00 / 00:00

Michal Komárek: Škola zůstala místem, kde se vykonávají povinné rituály

Jenže zkoušky se konají. A přijímačky se od těch z minulých let liší především tím, co vypadá jako cynický žert. Žáci mají letos jen jednu šanci, opravný termín byl z hygienických důvodů zrušen.

Státní náboženství

S maturitami je to podobné. Ministr školství konstatuje, že se maturanti mohli i letos připravit dobře, možná i lépe. Normální maturitu považuje za jednoznačně lepší řešení než maturitu „úřední“, kterou zvolili na Slovensku. Tam zkoušky zrušili a maturitní vysvědčení vznikne na základě výsledků během studia.

Tak si to shrňme: žáci byli přes dva měsíce doma, někteří z nich téměř bez možnosti komunikovat se školou a v rodinách, které jim nepomáhaly. Ať už si to uvědomovali více či méně, zažili spolu se svými rodiči, příbuznými a přáteli zcela mimořádnou stresující situaci.

Teď jim na ruce nastříkáme dezinfekci, uložíme patřičné rozestupy, v případě potřeby nasadíme roušky, sebereme jim opravný termín, znevýhodníme je proti konkurentům a rozdáme jim testy. A navíc testy, o jejichž smyslu pochybuje značná část učitelů, odborníků i politiků.

Co by se asi stalo, kdyby letos maturity nebyly? A kdyby si střední školy udělaly přijímačky po svém? Opravdu jsou ty úřední papíry tak důležité? Neobejdeme se bez nich? Potřebujeme je téměř za každé situace?

Nechybí nám trocha nadhledu a empatie? Nejsme natolik v zajetí byrokratických představ a tradic, že ztrácíme smysl pro to, co je důležité? Obávám se, že jsme.

A příkladem může být právě ministerstvo školství. To v krizi prohrálo hned dvakrát – nejprve s epidemiology, kteří mu diktovali, co je pro školy dobré, i když bylo jasné, že o tom mnoho nevědí.

A pak samo se sebou, s úředníky, kteří se znovu vzájemně přesvědčili, že razítka a testy jsou státní náboženství. A škola místo, kde se vykonávají povinné rituály.

Autor je šéfredaktor internetového časopisu Česká škola

Michal Komárek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme