Majitel kavárny, před níž útočník střílel, na pátečním smutečním shromáždění v Bratislavě řekl: „Všude jsou otrávené studně plné konspirací a lží.“ Je fakt, že dezinformací a konspirací je ve slovenském veřejném prostoru víc než v Česku. A že společnost je méně tolerantní.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Šabata: Slovensko se po vraždě ptá, proč až teď? Jak se má společnost bránit?

Podle Eurobarometru z roku 2019 jen 31 procent Slováků souhlasilo, aby gayové, lesby a bisexuálové měli stejná práva jako heterosexuálové, což bylo nejméně ze všech zemí EU. V Česku to bylo 57 procent, tehdy 18. místo v evropské sedmadvacítce, výš bylo z postkomunistických zemí jen Slovinsko.

Až mrazivý postřeh o slovenské společnosti a vraždě napsal editor deníku SME, který má na starosti diskuse na webu. Po letech sledování (a mazání), jak debatéři vyzývají k fyzické likvidaci lidí s jinými názory a někteří se už už chystají k akci, novinář napsal: divím se, že se vražda stala až teď. A to je SME ve slovenském mediálním prostředí opravdu na úrovni Sokrata, jak dodal.

Podobná vražda i u nás?

Zásadní vliv na to má i vyjadřování politiků, církevních hodnostářů a dalších známých lidí. První reakce premiéra Eduarda Hegera na vraždu byla rozpačitá – řekl, že oběti zemřely kvůli „jejich způsobu života“, nepoužil konkrétní pojmenování „LGBT+ menšina“. Za což se později omluvil a zúčastnil se páteční pietní demonstrace.

Expremiér Igor Matovič zase psal o nenávisti obecně, včetně nenávisti vůči vládním politikům, což velmi svádělo k závěru, že vše vztáhl šéf nejsilnější vládní strany tradičně sebelítostně na sebe. Přesná slova před kavárnou Tepláreň i na dvacetitisícové demonstraci pronesla prezidentka Zuzana Čaputová.

Premiérovo kličkování má jednu zřejmou aktuální politickou souvislost: jeho menšinová vláda je nyní v parlamentu závislá i na podpoře poslance Štefana Kuffy – zvoleného na kandidátce fašistické strany Mariána Kotleby.

Kuffa v minulosti řekl: „Světová zdravotnická organizace kdysi homosexualitu zařadila mezi duševní choroby. Nechat nemocné běhat po ulicích a nechat je bez pomoci je velmi vážná chyba.“ A předseda koaliční strany Sme rodina Boris Kollár se vyjádřil: „Oni patří do ústavu a ne na ulici! Vždy to byli úchyláci a neměli tu diagnózu nikdy vyloučit.“

Kdyby tedy Hegerův kabinet zásadně vystoupil na podporu LGBTI+ menšiny, proti extremismu a přišel i s legislativními návrhy (na Slovensku není uzákoněno registrované partnerství), ztratil by podporu poslance Kuffy a několika dalších extremistických zákonodárců. Tu nyní nutně potřebuje pro schválení rozpočtu na příští rok.

Vrah, který nakonec spáchal sebevraždu, zveřejnil před svým činem obsáhlý zmatený manifest plný nenávisti vůči Židům a LGBTI+ lidem i dalším skupinám. A plný výroků o „nadřazenosti bílé rasy“.

Protože si jsou Česko a Slovensko tak blízké, můžeme hrůznou bratislavskou zkušenost zobecnit pro obě země. Teď víme, že i u nás se může vraždit z nenávisti vůči menšině. A s velkou pravděpodobností víme, že k takovému zlému zločinu vedou zlá nenávistná slova. Žádné výmluvy neobstojí.

Autor je zástupce šéfredaktora deníku Právo.

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít