Slovensko, vítěz rozšíření EU na východ
Patnácté výročí velkého rozšíření Evropské unie na východ, a abychom byli spravedliví, tak v Maltě a Kypru také trochu na jih, je příležitostí k bilancování. A také k porovnání, jak úspěšných těch patnáct let pro tyto země bylo. Kypr a Maltu ponechme vzhledem k mnoha specifikům těchto ostrovních států stranou.
Ze středo- a východoevropské osmičky rozšíření si všechny státy výrazně ekonomicky polepšily. Jak zapojením do jednotného trhu Evropské unie, tak obrovským transferem prostředků z bohatší části unie v podobě evropských fondů. Ten by se dal bez uzardění nazvat druhým Marshallovým plánem.
Zde se nepochybně stalo nejviditelnějším vítězem polské zemědělství, které se z upadajícího oboru stalo chloubou a exportním tahounem našeho severního souseda. V Česku, v trochu opomíjeném Slovinsku a především na Slovensku, to pak byl automobilový průmysl.
V jiné oblasti však rozšíření nedokázalo zastavit negativní vývoj po roce 1990, a to v počtu obyvatel. Pouze v Česku, Slovensku a Slovinsku se daří držet, či v českém případě i zvyšovat počet obyvatel.
Start z obtížné pozice
V jiných zemích regionu, především kvůli masové pracovní migraci do západní části unie, počet lidí žijících v dané zemi poklesl. Procentuálně pak nejvíce v Pobaltí, kde například Litva přišla o třetinu obyvatelstva.
Přivedl Česko do EU. ‚Představa, že bychom měli mít Spojené státy evropské, je špatná,‘ říká Verheugen
Číst článek
Překvapivou negativní zprávou ze stále ještě nových členských zemí je pak několik případů úpadku demokracie a právního státu. Po obrovském zlepšení, které si i v této sféře vynutila příprava na vstup do unie a první roky fungování v EU, jsme v posledních letech především v Maďarsku a nyní už i v Polsku svědky oslabování jak demokracie i právního státu.
Přestože ještě na přelomu desetiletí mnozí politici z nových členských zemí prohlašovali, že jsme díky zkušenosti s komunistickou totalitou vůči jejím projevům imunnější, ukázal se opak. A to, že totalitní sklony u nás a u našich politiků byly jen lehce zaléčenou nákazou, která při první příležitosti propukla znovu.
Především v Maďarsku už do té míry, že se lze ptát, zda takto nedemokratická země může ještě vůbec být členským státem Evropské unie.
Shrnuto a podtrženo, po patnácti letech tu máme jednoho poměrně jasného vítěze. Je jím sousední Slovensko, které dokázalo ze členství vytěžit nejvíc jak ekonomicky, v otázce zlepšování demokratické kultury v zemi, tak vlivově, kdy jako člen eurozóny je součástí jádra Evropské unie.
Tím vítězem je sice částečně proto, že startovalo z hodně obtížné a slabé pozice, ale přesto Slovensku titul nejúspěšnější země velkého rozšíření EU právem patří.
Při podobnosti našich států by bylo možná dobré se konečně seriózně zabývat tím, co dělají Slováci lépe než my. Aby za patnáct let mohlo být Česko příkladem úspěšné unijní země, příkladem, kterým dnes bohužel tak úplně není.
Autor je redaktorem Deníku
Senátní zlaté mlčení
Ondřej Konrád
Jak reálná je vláda ANO s ODS
Jiří Pehe
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová
Proč je dobré míti zaručenou mzdu
Petr Holub