Slovenská předvolební kampaň, Kotleba a násilí v ulicích
Kdo by si myslel, že kampaň před parlamentními volbami na Slovensku probíhá standardně, ten se mýlí. V nadsázce se dá říct, že podobně jako v minulosti i tentokrát jde o všechno – buď, anebo. Kdysi byly volby o konfrontaci s mečiarismem, pak šlo o západní orientaci země. Tentokrát půjde o to, jak silné zastoupení v novém parlamentu bude mít strana s fašistickými kořeny, Kotlebova Ľudová strana Naše Slovensko.
Pokud se na začátku předvolební kampaně voliči dělili hlavně na ty, kteří byli pro dlouholetého slovenského premiéra Roberta Fica, a na ty, kteří byli proti němu, teď se všechno obrací úplně jiným směrem.
Volit se bude 29. února a najednou se hlavním tématem zdá být to, jak úspěšný bude Marian Kotleba. Podle preferencí totiž podpora pro jeho Ľudovou stranu Naše Slovensko neustále roste. Agentura Focus uvádí dokonce, že by mohla získat necelých 13 %.
Voliči Mariana Kotleby
Nejsou to pouze extremisté. Jsou to především zklamaní voliči, kteří nemají koho volit. Levicové spektrum je příliš jednotvárné – tvoří ho strana Smer. Ale Smer se v posledních letech také stal synonymem pro nejrůznější skandály a prorůstání státu organizovaným zločinem.
Na straně druhé je roztříštěná a pestrá pravice. Tvoří ji pět až šest stran a volič neví, jakou z nich si má vybrat. Kotleba stojí nejenom mimo tento zaběhnutý pravolevý systém, ale především nabízí jednoduchá řešení složitých problémů. A jestli jsou tato řešení reálná, nebo ne, každý z voličů hodnotí jinak.
Obava, že podpora Kotlebovy strany poroste dál, vedla k tomu, že na místech, kde kotlebovci pořádají předvolební shromáždění, svolávají jejich odpůrci jakési „protiakce“. Cílem je dát najevo nesouhlas se stranou, která odmítá principy demokratického státu.
Napětí roste
V Košicích se na těchto shromážděních pouštěly romské písničky. V Levoči šlo o pochod proti násilí, ale už tam se to neobešlo bez strkání. V Trnavě se celá záležitost vyhrotila natolik, že došlo k potyčkám. Lidé po sobě házeli kameny a kotlebovci strhávali papírové nápisy svých odpůrců.
Rozsah násilí roste a jeho míra začíná být vážným problémem. A tak se šíří strach. Strach romské menšiny z toho, co všechno ze svých slibů chce Kotleba splnit. A strach občanů z násilí nejen na demonstracích, ale i na sociálních sítích.
Naráží to na otázku fungování Kotleby a jeho strany v rámci demokratického systému. On sám ho totiž odmítá. Vůbec mu ale nevadí využívat jeho vymožeností k sbírání politických bodů. Případně aby mohl díky demokratickým procedurám vstoupit do parlamentu a získat vliv na proces přijímání zákonů. Nejvyšší soud už v minulosti jednal o možném zákazu strany, ale neshledal důvody za natolik pádné, aby tak rozhodl. Takže soudní cesta k cíli nevede.
Jediným řešením tak může být Kotlebu a jeho stranu izolovat, nehlasovat s ní v parlamentu a nedávat jí prostor. Naopak důsledně upozorňovat na případy, kdy zneužívá mezer v zákonech, případně kdy se její členové obohacují. Znamená to také nenechat se strhnout jejími provokacemi.
Je to obtížnější, ale zároveň i čistší cesta. Naopak příležitost, kdy bylo například možné uvažovat o zákazu Kotlebovy strany, už byla dávno promarněna.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková
Koaliční strany teď kazí vládnutí malichernými spory
Petr Šabata
Airbnb je zpátky. Nejen v krizi bydlení si Praha nemůže dovolit takto neregulovaný byznys s byty
Apolena Rychlíková