Slovenské sdělovací prostředky o celé kauze příkladně informují, a to přesto, že vraždou novináře se můžou cítit v ohrožení i další slovenští žurnalisté.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Informují tak veřejnost, zároveň jakoby tak trochu vzali spravedlnost do svých rukou. Až se může zdát, jako kdyby suplovali činnost těch, kteří mají mít vyšetřování vraždy na starosti.

O to víc může šokovat zpráva Denníku N, že Kuciaka během posledního roku před jeho vraždou sledoval bývalý redaktor deníku SME Peter Tóth. Ten dnes spolupracuje s policií a tvrdí, že o plánech na vraždu Kuciaka nevěděl. Přiznal ale, že sledoval i další slovenské novináře.

Přitom on sám, když byl ještě redaktorem deníku SME a v 90. letech odvážně psal o tehdejším premiérovi Vladimíru Mečiarovi, byl sledován tehdejší Slovenskou informační službou (SIS). Když Mečiarova vláda padla, nebylo na první pohled lepšího odborníka, který by mohl vést SIS, než právě Tóth. Stal se tedy na krátkou dobu šéfem civilní kontrarozvědky.

Zradit své přesvědčení?

Po odchodu z funkce se živil různě, jedním z jeho „zaměstnavatelů“ byl také podnikatel Marian Kočner. Ten sháněl informace na novináře, kteří o něm psali kriticky. Kočner si pravděpodobně sledování Kuciaka u Tótha objednal, věděl, že mladý novinář Kuciak je na stopě jeho podivným aktivitám. Ze strany Petra Tótha šlo o jakýsi „žurnalistický kanibalismus“, který opět posunul zdánlivě pevné hranice toho, co všechno je možné za peníze udělat a co už ne.

Kočner dokázal dosud proklouzávat slovenským justičním systémem bez poskvrny. Kočnerovy kauzy, kterými se soudy zabývaly, skončily pro něj zpravidla pozitivně. Až teď ho dohnaly podezřelé směnky a Kočner se ocitl ve vazbě. K finančním machinacím se ale nejnověji přidalo podezření, že právě Kočner je skutečným objednatelem Kuciakovy vraždy.

Převzato z Plusu

Informace, které denně slovenská média přinášejí, postupně odhalují, jak velká je morální hniloba, která slovenskou společnost zasáhla. Svědčí o tom i nejnovější zpráva, podle které se z jednoho spisu, který se Kočnera týká, ztratilo 300 stran. Nenašel je ani ministr spravedlnosti, který kvůli tomu inkriminovaný soud osobně navštívil.

Kam to slovenská demokracie kráčí, když její domnělé opory, novináři a policisté, strážci pravidel a pořádku, jsou ochotni za finanční obnos zradit své přesvědčení? Co si myslet o zemi a jejích pravidlech, kde si za peníze člověk může koupit život či smrt někoho jiného? Kdy přestane mít navrch ten, kdo je silnější, a nikoli ten, kdo dodržuje zákony?

Absolutní spravedlnost nikdy nenastane. Je ale možné pokusit se jí přiblížit. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. I na Slovensku.

Kamila Pešeková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít