A možná jediné, co vyvolá výbušné reakce rychleji než názor na izraelsko-palestinský konflikt, je zpochybnění tradice uvolňovat ostatním místa v hromadné dopravě.

Mnoho z nás svou slušnost s oblibou demonstruje na postoji k ženám. Dáváme najevo to, čemu říkáme džentlmenství: rádi pomůžeme ženě do kabátu, podržíme jí dveře a ochráníme ji před nebezpečím. 

Tahle domnělá slušnost se překvapivě často používá i jako argument v diskusích o feminismu. Má dokazovat, že sexismus vlastně neexistuje, protože muži jsou k ženám ohleduplní, a že jsou tedy vztahy mezi pohlavími v pořádku tak, jak jsou.

Když se ovšem tenhle pohodlný příběh o galantních džentlmenech někdo odváží zpochybnit, rozpálí jeho protagonisty doběla. Před několika dny se to povedlo Janu Moláčkovi z Deníku N. Ten ve svém komentáři vyjádřil na západě poměrně rozšířený názor, že například zmíněné držení dveří vůbec nemusí být známka respektu k ženám.

Naopak snadno může sloužit k jejich zaškatulkování do podřízené pozice. Silný muž zkrátka milosrdně pomáhá slabšímu pohlaví. To, co před pár desítkami let působilo jako známka dobrého vychování, už dnes zdaleka všechny ženy nemusí vnímat jako vyjádření úcty.

Téma týdne

Z Moláčkova komentáře se na sociálních sítích stalo téma týdne. Vcelku neškodnou myšlenku, že ne všem se musí domnělé džentlmenství zamlouvat, pojali internetoví diskutující jako agresivní útok na hodnoty, na kterých česká společnost stojí.

A ona na nich dost možná stojí skutečně. Sice jsme zvyklí ženy pouštět do dveří, ale tím naše ohleduplnost často končí. České ženy vydělávají téměř o čtvrtinu méně než muži, matky samoživitelky zápasí s chudobou a omezenou možností najít práci, zatímco poslanci ruší povinnost přijímat dvouleté děti do školek s odůvodněním, že děti potřebují mámu.

Institucionální cesty, jak postavení žen posílit, se pak setkávají se silným odporem. Aktuálně je to případ Istanbulské úmluvy o prevenci domácího násilí, v níž konzervativci a vyznavači kultu tradiční rodiny vidí nacismus a komunismus dohromady.

Propast mezi domnělou slušností k ženám a skutečností odhalil průzkum o znásilnění, který tento týden zveřejnila Amnesty International. Téměř šest z deseti dotazovaných si myslí, že žena je v některých situacích spoluzodpovědná za své znásilnění - ať už tím, jak se oblékala, tím, že se opila, nebo svou promiskuitou.

Tradice patří minulosti

Nehledě na přetrvávající mýty o znásilnění a na to, jak nebezpečné a bagatelizující je obviňování obětí ze spoluviny, je součástí problému i to, jak muži od žen očekávají přijetí jejich galantnosti.

Chtějí od nich, aby se nechaly pouštět do dveří, oblékat do kabátů a aby s úsměvem přijímaly jejich zdvořilosti, jakkoliv nevyžádané. Když ale některý z nich zajde příliš daleko, můžou si za to ženy samy - měly se přece mít víc na pozoru a rizikovým situacím se vyhýbat.

Tradiční pojetí džentlmenství už dnes patří minulosti. Ano, pořád může leckoho okouzlit, ale vymezit se vůči němu není známkou hodnotového úpadku. Naopak: naslouchat těm, kterým jsou projevy slušnosti v našem podání nepříjemné, je slušnější než prosadit za každou cenu svou představu o tom, jak mají vypadat.

Michal Zlatkovský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít