Aniž bychom chtěli předjímat, jak to celé nakonec ve sněmovně a snad i před soudem dopadne, představa, že policie a státní zastupitelství mají mít pro politicky citlivé případy vyhrazen jen jistý čas bezpečně vzdálený od jakýchkoliv voleb, což navíc v Česku prakticky není možné, je jednoduše šílená. 

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Domyšleno do konce, fakticky popírá existenci právního státu v Česku a z jeho obyvatel činí bezmocné figurky, s nimiž si nakonec znepřátelené gangy politiků a „jejich“ policisté a návladní budou dělat, co chtějí.

Přesto už Andrej Babiš bez pocitu nepatřičnosti operuje s 50. lety a „zkorumpovaným systémem“, což je od bývalého člena KSČ velmi troufalé až nemístně drzé. Přesto Babiš ví, co činí a proč tak činí - tedy vedle faktu, že takhle tady tradiční politici o svých problémech se zákony prostě mluví, od Miroslava Sládka blahé paměti až třeba po Davida Ratha.

Ale také je potřeba přiznat, že Andrej Babiš sice tuhle nesnesitelnou atmosféru politicko-policejního státu úspěšně živí, ale nevymyslel ji.

O zneužívání policie a státního zastupitelství v politickém boji jsme tu slýchali mnoho let od špiček ODS i ČSSD a v mnoha případech jim člověk měl chuť dát za pravdu: na první pohled podezřelých obvinění končících po letech kdesi v prachu historie nebo v horším případě i osobní a profesní likvidací „obětí“ jsme tu za posledních dvacet let zažili příliš mnoho.

Sledujeme teď v příběhu Andreje Babiše stejný scénář? Andrej Babiš nás o tom bude přesvědčovat až do voleb, ale pak je tu ještě jeden úhel pohledu: Kdyby policisté a státní zástupci “počkali” s obviněním až po volbách, což by si jistě zdůvodnili, jakých reakcí by se asi tak dočkali? Nepochybně stejně vypjatých, jen jaksi z druhé strany hřiště.

Připomíná to hodně dilema americké FBI před minulými prezidentskými volbami a její znovuotevření případu e-mailů Hillary Clintonové.

Stalo se tak deset dnů před volbami - a i když FBI ještě před úterkem 8. listopadu, dnem hlasování, oznámila, že se Clintonová ničeho nezákonného nedopustila, neúspěšná demokratická kandidátka to dodnes považuje za příčinu své senzační porážky.

V Česku uvažujeme ještě jinak - a Babiš na tom postaví závěr své kampaně. (Obrázek s přelepenou pusou už má, jistě ještě přibydou pouta.) Obvinění se tu v očích mnohých stává jakýmsi reklamním bonusem , který nakonec ještě Babišovi pomůže. Přiznejme si, to už je otevřeně zvrhlé.

Tahle sázka na image „oběti systému“, v němž se dokázal kdysi pohybovat jako málokdo jiný, ukázala v celé své ošklivosti, v jaké zemi to žijeme: zemi, kde se důvěra v policii, státní zastupitelství a samozřejmě soudy, protože ty budou nakonec - doufejme - o Andreji Babišovi a dalších aktérech příběhu Čapího hnízda rozhodovat, blíží nule. A člověk, který by se rád stal předsedou vlády téhle země, tyhle nálady jen ochotně živí. 

Jestli Andrej Babiš a spol. spáchali zločin, zatím nevíme a ještě dlouho vědět nebudeme. Jinak jsme se ale už dozvěděli víc snad i víc, než jsme chtěli.  

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít