ODS i premiér a šéf ANO Andrej Babiš argumentují, že díky zrušení superhrubé mzdy a zavedení rovné daně ve výši 15 procent pro většinu občanů plus zdanění vysokých příjmů sazbou ve výši 23 procent budou mít lidé o tisíce korun více v peněženkách.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Jak občanští demokraté a Babiš privatizují stát

Jenže ony tisíce navíc v peněženkách budou chybět státu, protože ani jedna ze stran, které daňovou změnu prosadily, zároveň nepřišla s návrhem, jak chybějící peníze státu nahradit. Stát, pokud se nebude dál zadlužovat, tak nebude schopný poskytovat celou řadu služeb a financovat celou řadu projektů, což budou muset občané nakonec zaplatit z vlastních peněženek. Je to forma privatizace státu.

Radovat se budou nejbohatší

Ze strany Babiše jde jen o pokračování populistické politiky. Blíží se volby. Zatímco o starší, spíše levicově zaměřené občany se už postaral v podobě zvyšování penzí i jednorázových příspěvků k důchodům, potřebuje k lepšímu výsledku, než jaký v současnosti předpovídají průzkumy, získat zpět alespoň část voličů, kteří od něj utekli po jeho obratu doleva okolo roku 2015.

Jak se obří dluh, který se snížením daní dál zvětší, zaplatí, je Babišovi, zdá se, jedno. Pandemie nemoci covid-19 otevřela fiskální stavidla a další stamiliardové dluhy, jak zřejmě doufá, se tak schovají v už těch existujících.

ODS je ale jiný případ. Její podpora pro daňový balíček byla do značné míry založena na ideologii. Patnáctiprocentní daň prý slíbila voličům, teď slib splnila.

Potíž je v tom, že ke splnění takového slibu by měla být ODS u moci, aby zároveň mohla prosadit úspory a nové daně, které alespoň částečně pokryjí ztráty státní pokladny. Strana, která neodpovědně naseká státu obří dluhy, se těžko může označovat za konzervativní. Ve skutečnosti ODS jen pomohla vypustit z láhve džina, v jehož pomoc Babiš doufá v příštích volbách.

ODS se pokoušela stát osekat už po finanční krizi z roku 2008. Tehdy její škrty v rozpočtu a propouštění státního úřednictva nakonec přispěly k jejímu pádu a k voličským ziskům ČSSD, která to dokázala zužitkovat. Třeba v podobě úspěšné kampaně proti nemocničním poplatkům.

Převzato z Plusu

ODS je ale zřejmě nepoučitelná. Stačilo by přitom, aby se rozhlédla po Evropě. Zjistila by, že žádná západní demokracie se snižováním daní takto neexperimentovala ani v okamžicích největšího neoliberálního poblouznění, a když už, hledaly se příjmy pro stát jinde. Stát totiž plní důležité funkce, a i když na provozu toho českého se jistě leckde dá ušetřit, stomiliardová sekera způsobená novým daňovým balíčkem je spíše jeho neodpovědná sabotáž.

Stát to u nás obecně nemá lehké. Babiš si začal privatizovat jeho určité části do svých rukou už během své první vlády, kterou nechal prezident vládnout půl roku v demisi. Obsadil ministerstva a další státní instituce svými lidmi, později ještě pro jistotu rozmělnil služební zákon, který kariérní úředníky chránil před politickou mocí.

Výsledkem bylo, že když neoficiální verze auditů Evropské komise varovaly před jeho konfliktem zájmů a požadovaly ukončení dotací Agrofertu, ministerstva a další státní instituce šly Babišovi na ruku a dotace byly dál vypláceny z peněz českých daňových poplatníků.

ODS teď pomohla prosadit svoji vlastní verzi privatizace státu. Netřeba snad ani dodávat, že nejvíc odnesou neschopnost zchudlého státu financovat různé služby a projekty ti nejchudší a nejvíce se budou radovat ti nejbohatší. K těm patří i současný premiér.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít