Soukromí na Facebooku? Neexistuje. Aspoň podle novinářů

Může médium převzít a použít facebookový status určený jen pro přátele? Spor mezi DVTV a Apolenou Rychlíkovou z Alarmu znovu otevřel otázku, co je na sociálních sítích soukromé a co veřejné.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Facebook (ilustrační foto) | Zdroj: Pixabay | CC0,©

Právě příspěvku Rychlíkové o Matěji Stropnickém a jeho nově nabytém zámku si totiž všimla editorka DVTV, mezi jejímiž facebookovými přáteli novinářka byla. A následně ho použila pro přípravu rozhovoru, v němž pak část statusu - včetně hovorového fakin - Stropnickému odcitovala moderátorka Daniela Drtinová.

V internetových médiích je dnes zdrojování ze sociálních sítí běžná praxe. Zpravodajství i publicistika se denně odkazuje na vyjádření na Facebooku a Twitteru, některé zprávy dokonce vycházejí čistě z internetového dění.

Zdánlivě obvyklý krok měl ale v tomto případě zádrhel. Svůj příspěvek totiž Rychlíková nastavila tak, aby se zobrazoval jen jejím přátelům. Když pak novinářka krok DVTV kriticky okomentovala, na sítích se strhla hádka.

Redaktoři z DVTV si stojí za tím, že byť byl status určený přátelům, v tomhle případě na tom nesejde, protože Rychlíková jich má přes tři a půl tisíce. Kromě toho je z titulu své profese osoba veřejná a vše, co napíše, může být použito proti ní: psala na internet, ale četli jí to lidi, parafrázovali diskutující Járu Cimrmana. Prý je to mrzuté, ale nedá se s tím nic dělat.

Všichni kradou, kraďme taky?

Jenže je něco jiného upozornit na stav věci a sám jeho udržení napomáhat. Ano, i status označený jako neveřejný se může dostat k mnoha lidem. Jeho další publikace jde však proti smyslu, jaký Facebook i jeho uživatelé omezení okruhu čtenářů přisuzuje. (To je ostatně patrné i z technického provedení vkládání příspěvků na webové stránky: u těch neveřejných to Facebook neumožňuje.)

Trochu to připomíná dnes často zmiňovanou tématiku konsentu. Když někdo nastaví příspěvek jen pro přátele, tak zkrátka nesouhlasí s jeho dalším šířením, bez ohledu na to, kolik oněch přátel je. Ignorovat to samozřejmě můžeme, ale médiu, které to udělá, se pak těžko věří vlastní označení se za seriózní. Bezstarostným přebíráním libovolných příspěvků ze sociálních sítí jsou známé spíš projekty jako Parlamentní listy.

Jistě, budeme-li chtít, najdeme celou řadu výjimek. Lze je shrnout jako veřejný zájem: když aktivní politik napíše na svůj soukromý profil, že by nejraději posílal homosexuály za mříže, je správné na jeho neveřejné vyjádření upozornit. Případ facebookové novinářské poznámky k aktuálnímu dění ale veřejným zájmem obhájit nelze.

V této konkrétní situaci pochopitelně nejde o nic vážného. Každý se na soukromí na sociálních sítích dívá jinak, někteří novináři s Facebookem a jeho možnostmi nejsou příliš sžití nebo jsou pro ně nepodstatné. Když ale někdo vyjádří nesouhlas se zveřejněním svého příspěvku nejen implicitně pomocí příslušného nastavení, ale později i explicitně, stačí k urovnání sporu málo: uznat, že v daném případě šlo o chybu, kterou je navíc velmi snadné nezopakovat a svůj zdroj příště jednoduše požádat o svolení. V médiích, jako ostatně kdekoliv jinde, ovšem stále dokážeme pochybení přiznat jen výjimečně. Tahle zpráva je nakonec důležitější než to, jak se do internetové televize dostalo slovo fakin.

Michal Zlatkovský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme