Důvody pro to měla podobné jako sousední Francie. Generace narozené v rozmezí let 1960 až 1980, nazývané babyboomers, děti demografického vzepětí, postupně odcházejí do starobního důchodu. Vlna nově narozených se neopakuje, obyvatelstvo stárne. Prodlužuje se i lidský věk a s ním i doba výplaty starobních penzí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ivan Štern: Španělská reforma penzí – umění až nemožného

Systém průběžného financování penzí tak, jak byl zaveden už v době německého kancléře Otto von Bismarcka, většina lidí si na penzi nedokázala nastřádat, hrozí kolapsem. Množství do systému přispívajících ve vztahu k počtu z něho čerpajících se zmenšuje.

Hrozí nebezpečí, že se systém, jak je nyní nastaven, neufinancuje. Ideální by bylo, kdyby Evropané, Španěly v tom nevyjímaje, přiváděli na svět více dětí. To se patrně mnohým z nich příliš nechce.

Odvody pro nejlépe vydělávající

Vláda měla proto na rozváženou dva protichůdné postupy. Buď se přikloní k variantě penzí, jejichž výše se bude odvozovat od reálných příjmů do systému, tedy k variantě penzí k průměrným mzdám trvale klesajících, a každý penzista si bude muset nějaký ten peníz nastřádat, k tomu se kloní naše liberální vláda, anebo lidem a podnikům sáhnout hlouběji do kapsy. Ve Španělsku vládnou sociální demokraté, a proto vláda Pedra Sáncheze přirozeně sáhla k variantě druhé.

Zvýšenými odvody nehodlá zatížit všechny zaměstnance, ale jako správná socialistická vláda jen oněch deset procent nejlépe vydělávajících. Podle statistiků by tak hrozící mezigenerační konflikt měl být zažehnán. Zvýšenými odvody zatíží i podniky.

Předběžná jednání vlády s odbory proběhla ke spokojenosti obou stran. Zvýšené náklady na penze ponesou přece bohatí. Jen podnikatelé brblají. Nedá se sice očekávat, že by vyrazili podobně jako Francouzi do ulic.

Špatná nálada je nějaký čas ovládat nejspíš bude. Není od věci připomenout, že se podnikatelé na penzijním zajištění svých zaměstnanců odnepaměti podíleli. Dokonce už v 19. století. A dobrovolně, uznavši, že nelze zaměstnance nechat na pospas mizerným penzím, zajišťovaným státem.  

Jestliže Evropská unie spočetla, že výdaje na penze dnes v průměru tvoří 12 procent HDP a v roce 2050 by měly dosáhnout 13 procent HDP, Španělé v témže období díky takto navýšeným odvodům se budou starobními penzemi na HDP podílet až 16 procenty. Svědčí to o snaze vlády i v době, kdy to v penzijním systému bude skřípat, stárnoucím Španělům přesto zajistit důstojné penze.

V jednom má španělská vláda nejspíš kliku. Nevládne Francouzům. Ti by patrně i za těchto podmínek zavalili ulice.

Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost

Ivan Štern Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít