Finální návrh reformy azylového systému totiž ještě není na světě. A proto není na místě odmítat jej jako celek, nýbrž jednat o budoucí podobě. V současnosti existují totiž tři dílčí návrhy reformy azylového systému, které budou členské státy hodnotit. 

Jeden vypracovala Evropská komise, další Estonsko v rámci nedávno skončeného předsednictví v radě členských států a poslední, vpravdě nejradikálnější, vypracoval Evropský parlament. Tvrzení Tomia Okamury, že je tedy potřeba odmítnout návrh vypracovaný Evropskou unií, tedy svědčí buďto o neznalosti věci nebo o - jemně řečeno - záměrném zjednodušování problematiky.

Čeští politici ale evidentně téma uprchlíků považují stále za živé a voličsky vděčné. Což prokázala především KSČM. Její zástupci na tiskové konferenci hřímali o suverenitě a voličům vzkazovali, že se konečně ukáže, „kdo je a kdo není vítač“. A za aktivitu SPD se postavili s nebývalou chutí, kterou jim nejspíš kazil jen fakt, že s aktivitou nepřišli první a sami.

Přitom když se podíváme na reálná fakta, očištěná od populistických výkřiků, nabízí se následující pohled. Jestliže existují tři návrhy, o nichž má být podle plánu rozhodnuté nejdříve v polovině letošního roku, nedává příliš smysl rovnou přicházet s odmítnutím, notabene když reálně ještě jeden jednotný návrh není.

V pasti politické izolace v EU

S takovým přístupem by si o nás naši evropští partneři mohli právem pomyslet nelichotivé věci, z nichž nepochopení, co vlastně chceme, by bylo nejmírnější diagnózou. A vše by skončilo tak jako dříve sporem, na jehož konci bylo v minulosti přehlasování a v současnosti soudní řízení pro porušení povinnosti členského státu vedené proti České republice.

Zahraniční politika je navíc věcí české vlády a Poslanecká sněmovna může tak maximálně vydat nezávazné doporučení, které má váhu spíše politickou, na nějž se kabinet může a nemusí ohlížet.

Ale právě politická citlivost souvislostí s nepřítomnými uprchlíky a migranty způsobila, že se čeští poslanci místo pilné práce na odblokování politicky zablokované situace zabývají věcí, která by klidně mohla počkat. Navíc v současné chvíli je to práce pro odborníky. V rámci Poslanecké sněmovny se samozřejmě rozproudila hádka, jejíž konstruktivnější část ukázalo například hnutí ANO, Piráti, křesťanští, občanští a sociální demokraté.

Premiér Babiš a bývalý ministr vnitra Chovanec správně poslance Okamuru a jeho skvadru vyzvali, aby nestrašili občany. Ministerský předseda ubezpečil, že bude proti kvótám bojovat, ale současně dodal, že je potřeba jednat, shánět spojence, a ne se předem vyloučit z debaty.

Piráti přišli s konkurenčním usnesením, v němž mají poslanci požádat vládu, aby „předložila konstruktivní alternativní návrh“ k návrhu kvót. KDU-ČSL je také proti strašení a pro jednání. K zabezpečení jednomyslného schvalování azylových pravidel vyzvala ODS.

To vše je legitimní a odpovídá stavu věci. Protože teď je čas poučit se z chyb minulosti, s partnery v Evropské unii jednat a neměnit pozici sdělenou na prosincové Evropské radě necelý měsíc poté. Okamurovci a komunisté se snaží o zisk politických bodů tím nejlacinějším způsobem, který ale vede přímo do pasti politické izolace v rámci Evropské unie.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít