Adam Ondra je borec, posouvá hranice

Je to borec! Taková je moje klasická odpověď, když se mě kamarádi v hospodě ptají, jaký je Adam Ondra doopravdy. Jasně, neznám ho tolik, dělala jsem s ním jen pár rozhovorů. Ale…

Komentář Hačiodži (Japonsko) (Aktualizováno: 19:48 15. 8. 2019) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Adam Ondra. | Zdroj: Reuters

V čem je podle mě borec? Z novinářského úhlu pohledu proto, že i když mu jako novinářský benjamínek pokládám otázky v rozhovoru po závodě, tak on mi v jedné souvislé větě odpoví na všechny tři mnou připravené dotazy. Tím mě dostane do úzkých. „Sakra, rychle, na co se ho mám teď zeptat?“ honí se mi hlavou, když v intonaci hlasu cítím, že už bude jeho odpověď končit.

Adam Ondra má čtvrté zlato z mistrovství světa, v Japonsku vyhrál lezení na obtížnost

Číst článek

Otázek je spousta, řeknete si, ale já mám prázdno. Pak něco zahuhlám, tu otázku vyslovenou nespisovnou češtinou do vysílání nedám, ale Adam mi odpoví košatě úplně stejně jako předtím.

Ze subjektivního pohledu ho vidím jako normálního kluka, který dělá, co ho baví a jde mu setsakramensky dobře. Na nic si nehraje. Přijde mi to i z toho, jak se chová ke své přítelkyni Ivě. Kdy může, je s ní, často je tady v Tokiu vidím pochodovat ruku v ruce. Chce to asi i hodně tolerance z její strany, ustát všechen ten tlak - chodit s nejlepším lezcem světa. Sama bych možná na některé fanynky žárlila. Iva svou roli „první dámy“ zvládá s noblesou.

Často také slýchávám, že názor, že je nejlepším lezcem světa, je přehnaný. Jak si může sám určit klasifikaci cesty a prohlásí ji za nejtěžší na světě? Ano, to je pravda, ale jsou tu i čísla. Od okamžiku, co je lezení na programu olympijských her, Adam začal jezdit na světové poháry. A ty už měřítkem jsou. Letos v celkové klasifikaci světového poháru v boulderingu skončil druhý. Teď? Teď má další světovou medaili z lezení na obtížnost na čtvrtém šampionátu v řadě, z toho třetí zlatou.

Lezec Ondra po zlatém finále: Než jsem spadl, byl jsem už totálně na prach. Ale pak mě něco vybudilo

Číst článek

Adam Ondra posouvá hranice celému lezeckému světu a posouvá i ty moje. Pamatuju si, když jsem byla na vysoké škole a kupovala si lístek do kina, kde Adam přednášel o lezení v Norsku. Tam mimo jiné říkal, že fakt, že existují na světě i takoví lidé, kteří nelezou, zjistil až v sedmi letech. Do té doby žil jen v lezecké komunitě. Tak pak ještě aby nebyl blázen do lezení. To se přece říká, že člověka nejvíce ovlivní věk do šesti let, ne?

V roce 2016 jsem s napětím sledovala online přenos finále lezení na obtížnost z mistrovství světa v Paříži. To video má na YouTube téměř 200 tisíc zhlédnutí a já jsem tomu pár stovkami také pomohla. Loni jsem reportovala z mistrovství světa a letos? Letos jsem živě komentovala finále obtížnosti. Jako první v historii. Díky za tu zkušenost, Adame!

Asi se některým ten text zdá z jiné planety, že to přeháním. Co na něm vidím? No jo, to je tak, že já Adamovi prostě fandím. Sama mám doma sedák a lezečky. Navíc to teď píšu v té obrovské euforii z toho, že je Adam mistrem světa. Dá se to přirovnat k tomu, když byste dělali něco, co vás neuvěřitelně baví, ale navenek byste říkali, jak je to hrozné. Možná znám Adama jen povrchně, ale i to se za chvíli snad změní. Radiožurnál totiž připravuje další seriál časosběrných dokumentů Olympijský rok a Adam Ondra bude jednou z tváří. Je to prostě borec...

Barbora Kovaříková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme