Srpen 1968: novináři pracovali v ilegalitě

Mluvíme-li v těchto dnech o událostech v médiích před 50 lety, většinou slyšíme jen o Československé televizi a Československém rozhlasu. Do ilegality přešly i redakce deníků, o tom se ale moc nemluví.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Distribuce tisku, srpen 1968

Distribuce tisku, srpen 1968 | Foto: National archives | Zdroj: Creative Commons

Jak známo, vysílání z hlavní budovy na Vinohradské ulici skončilo 22. srpna brzy ráno, pak vysílal nějakou dobu jen rozhlas po drátě. A postupně se začal signál šířit i z nejrůznějších záložních, tedy ilegálních pracovišť, například z Jeseniovy ulice, z kina Skaut, z Dykovy ulice atd.

Přehrát

00:00 / 00:00

Karel Hvížďala: Srpen 1968, novináři pracovali v ilegalitě

Poté na chvíli převzala hlavní roli televize, jejíž studio v Měšťanské besedě bylo rovněž brzy obsazeno a vysílalo se z Cukráku, Tesly Hloubětín, Výzkumného ústavu sdělovací techniky či z Kletě.

Jenže podobně do ilegality přešly i redakce deníků i časopisů, včetně Rudého práva, a o tom se moc nehovoří. Pracoval jsem tehdy v týdeníku Mladý svět, který sídlil v budově vydavatelství Mladá fronta v Panské ulici číslo 8.

Šéfredaktorem byl Ctibor Čítek, svazácký funkcionář, který se ale v prvních hodinách choval velmi pragmaticky: sekretářkám vydal všechny peníze z pokladny a požádal je, aby nakoupily ovoce a potraviny s tím, že obchody přestanou brzy fungovat.

Něco horšího teprve přijde

Protože se proslýchalo, že vydavatelství obsazuje sovětská armáda, redakci jsme opustili a domluvili se, že se budeme scházet v Neubertově tiskárně v Praze na Smíchově. Rozdělili jsme si úkoly: Jaroslav Maršálek šel do parlamentu jako zpravodaj, Jan Dobiáš na Hrad k prezidentu Svobodovi, kde se dokonce podílel na některých formulacích jeho prvního pookupačního projevu, a my ostatní jsme si zřídili provizorní redakci v místnosti korektorny. 

Šéfredaktor se tam nikdy neobjevil, redakci v té době řídil grafik Jaroslav Weigel a tajemník redakce Antonín Jelínek. Jak mi sdělil tehdejší kolega Rudolf Křesťan, vydali jsme v prvních okupačních dnech pět mimořádných čísel, vždy v rozsahu osmi stran. Za jejich spoluautory lze považovat i obětavé tiskaře. V rámci běžné periodicity vyšlo až číslo 35 s datem 30. srpna 1968. Část čísla tvořil výběr materiálů z ilegálních vydání. 

Když jsem v mezidobí procházel Panskou ulicí, mohl jsem se přesvědčit o tom, že redakce je obsazená: v průjezdu do budovy stál tank. Jako se ruští vojáci snažili znemožnit vysílání televize a rozhlasu, snažili se zabránit i šíření ilegálních novin a časopisů, a proto kontrolovali auta na mostech. Chtěli vědět, co převážejí.

Dopravu Mladého světa přes Vltavu nám tehdy zařídil zástupce náčelníka pražské kriminálky Vlastimil Pleskač. Přemluvil říční policii, aby výtisky převážela ve svých rychlých člunech. A počet výtisků nebyl nijak malý. Všech pět ilegálních vydání vyšlo nákladem 30 až 50 tisíc kusů.

Pro druhé řádné pookupační číslo jsem připravil anketu s otázkou: Jak události posledních týdnů změnily vaše osobní plány? Jednadvacetiletá Jana Holceplová mi odpověděla takto: „Mám dojem, že to není tak jednoduché a že něco horšího teprve přijde.“

Karel Hvížďala Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme