Starobní důchod nemá být příčinou chudoby ve stáří
Zdá se, že současný spolkový ministr práce Hubertus Heil začíná plnit slib německé sociální demokracie. Dala jej nynější mladé generaci. Až zestárne, nenechá ji na holičkách a zajistí jí důstojnou starobní rentu. Ministr Heil předložil základní koncept.
Podstatou je rozdělení důchodu na dvě části: Na základní rentu a na rentu, odrážející osobní výkonnost, projevující se výší penzijního pojištění. Základní renta sama má být ale natolik vysoká, aby byla s to živobytí důchodce držet na důstojné úrovni.
Nebude však hrazena z penzijního pojištění, ale z daňových výnosů. Penzijní pojištění pokryje výši renty nadstavbové.
Odezva na návrh je přirozeně rozporná. Některé hlasy kladou důraz na základní záměr: Lidé, kteří celý život pracovali za nízkou mzdu, zmiňováni jsou sociální pracovníci, kadeřnice nebo uklízeči či uklízečky, dnes jsou zpravidla odchodem do důchodu odsouzeni ke starobní chudobě.
Stát jim základní rentou zaručí minimální potřebnou míru důstojného peněžního zabezpečení.
Míra daňové výnosnosti
Komentátoři oceňují, že se tak díky rentě, všem stanovené stejně, výrazně sníží byrokracie spojená s výpočtem a vyplácením starobních penzí. Správnímu úředníku zbude jen dopočítat rentu číslo dvě.
Návrh se setkal i s pochybnostmi. Někteří autoři si položili otázku: Bude stát opravdu mocen zajistit všem starobním důchodcům základní rentou důstojné stáří a zamezí riziku starobní chudoby? Kde na to stát hodlá vzít? Na úkor čeho chce ušetřit?
Daňové příjmy a výdaje jsou, jak známo, spojené nádoby, pro něž platí bezmála tentýž zákon jako ve fyzice.
CVVM: Tři čtvrtiny Čechů chtějí změny důchodového systému, na penzi spoří víc než polovina lidí
Číst článek
Pochybovači nadto upozorňují, že oblast, kde se vyplácejí nízké mzdy, tedy oblast, kde se pohybují budoucí bezmála výluční příjemci základní renty, narůstá. Míra daňové výnosnosti, z níž by bylo možné pokrývat potřebu základní renty, bude proto relativně klesat.
Varují, aby se nakonec z metodiky výpočtu a výplaty starobních důchodů nestala jakási opravna chyb, jimž dávno předtím měla předejít sociální politika a politika na trhu práce.
Radikální levice nápad v zásadě vítá. Má však rovněž obavy o dostatečné daňové zdroje.
Jejich navýšení však nehledá překvapivě ve zvyšování daní, jak jsme si u levice obecně navykli, ale záměnou korporátních daní přímých, zpravidla unikajících do daňových rájů, za daň ze jmění, splatnou v místě, kde toto jmění vzniká a rozhojňuje se.
Jedno je jisté: Bez nárůstu počtu daňových plátců, ať fyzických nebo korporátních, i tento dobrý úmysl jako řada jeho předchůdců osiří ještě na papíře.
Babišův rohlík a Fialův Reagan
Kateřina Perknerová
Senátní zlaté mlčení
Ondřej Konrád
Jak reálná je vláda ANO s ODS
Jiří Pehe
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová