Poprvé v roce 2004, kdy se snížila ze čtyř a půl na tři tisíce za rok a podruhé v roce 2011, kdy klesla na současné dva tisíce. Stoupla také částka, kterou si člověk musel naspořit, aby na maximální podporu státu vůbec dosáhl.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Stavební spoření čeká spíš škytavka než druhý dech

Podpora za historii stavebních spoření klesla z 25 procent ročně na současných 10 a příštích pět procent. Protáhla se rovněž doba povinného spoření z pěti na šest let. Inflace od začátku stavebního spoření mezitím snížila hodnotu peněz o víc jak 70 procent.

Přesto všechno zůstalo stavební spoření oblíbeným produktem. Za prvé i přes neustálé změny byla státní podpora za oněch povinných pět či šest let podstatně výhodnější než jakýkoliv jiný spořící produkt pro lenochy, tedy pro lidi, kteří nechtějí sledovat ceny dluhopisů, akcií, sledovat vývoj na trhu fondů či přehazovat peníze na termínované vklady.

A za druhé investovaná i naspořená částka nebyla až tak ohromující, aby po většinu historie za podobnou námahu stála.

Vsadily na úvěry

Pro řadu klientů stavebních spořitelen ještě důležitější než samotné spoření byla možnost získat úvěr. V historii totiž byly stavební spořitelny schopné a ochotné financovat to, co banky odmítaly.

Standardním příkladem byl nákup družstevního bytu, kdy si člověk kupuje podíl v družstvu a nemůže proto byt dát do zástavy, což je nezbytným požadavkem pro získání hypotéky. Podíl družstevního vlastnictví na trhu nemovitostí sice prudce klesl, v minulosti šlo ale o nespornou výhodu stavebního spoření.

V současnosti stavební společnosti lákají na levné úvěry, které možná nestačí na nákup bytu ve větším městě, úrokově ale vycházejí podstatně levněji než klasická hypotéka nebo bankovní úvěr. Týká se to ovšem pouze tzv. úvěrů ze stavebního spoření, které může klient získat až poté, co má u spořitelny část peněz naspořených. Pokud chce úvěr hned, oproti bance neuspoří.

Stavební spořitelny si uvědomují, že s podporou státu, která má podle návrhu vlády klesnout na tisícovku, nikoho neohromí. Navíc kvůli vysoké inflaci peníze ztrácejí prudce na hodnotě, takže jestli na začátku bylo možné ze stavebního spoření pořídit garsonku, posléze si zařídit kompletní kuchyň, tak teď je to tak na výměnu jednoho špaletového okna ve starém činžáku. Což po šesti letech není zrovna strhující.

I proto stavební spořitelny vsadily na úvěry a spojily je s úsporami energie. Vládu tím oslovily natolik, že souhlasila s prodloužením podpory. Stavební spořitelny tak nyní mají sloužit jako poradenská centra energetických úspor a klientům by současně mohli vyřídit státní dotace.

Otázkou je, zda je to přesně úkol pro stavební spořitelny. V rámci Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie Ministerstva průmyslu a obchodu existuje poradenská síť kvalifikovaných energetických poradců. Samotné dotační tituly pro veřejnost by měly být natolik jednoduché, aby za ně žadatel nemusel platit prostředníkům.

Každopádně stavební spoření přežilo. Jen není jasné, zda jej čeká druhý dech, nebo škytavka před definitivním koncem.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít