Na prahu nové studené války. Vyhrocená atmosféra vydrží zřejmě několik let

Stojíme na prahu nové studené války. Byť by bylo nejlepší, kdyby Kreml zařadil zpátečku, ať už na základě diplomatických jednání, nebo pod hrozbou ekonomických sankcí, pravděpodobnější je, že vyhrocená atmosféra vydrží nejenom měsíce, ale celé roky.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Železná opona na hranicích někdejšího Československa

Teď hrozí, že co nevidět povede pomyslná železná opona na západní hranici Ruska, Běloruska a Ukrajiny, tedy opět nedaleko od nás | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Zatímco pro dnešní třicátníky je studená válka pouhý pojem z dávné minulosti, my trochu starší tušíme, co nás může čekat. I když v jiné roli než posledně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Na prahu studené války

Do devětaosmdesátého jsme byli západní výspou sovětského bloku. Západ ale tehdy jednal vcelku předvídatelně a větší nebezpečí z Moskvy, než jakého jsme byli svědky v roce 1968, už přijít nemohlo. Teď hrozí, že co nevidět povede pomyslná železná opona na západní hranici Ruska, Běloruska a Ukrajiny, tedy opět nedaleko od nás.

Nebude nutné vymýšlet trakař, pestrý arsenál nástrojů studené války už teorie mezinárodních vztahů nabízí.

Nová studená válka

Na počátku té minulé byl v březnu 1946 fultonský projev Winstona Churchilla, v němž varoval před expanzí Sovětského svazu a vyzval k těsné spolupráci anglosaských národů proti hrozbě komunismu. V téže době formuloval sovětský vůdce Josif Stalin tezi o nevyhnutelnosti válek po dobu existence kapitalismu.

‚Soutěžení je tvrdší než před 15 lety.‘ Britský generál varuje před ozbrojeným konfliktem s Ruskem

Číst článek

Podobnost se snahou Vladimíra Putina o údajnou denacifikaci a demilitarizaci asi nebude čistě náhodná. Vpád na Ukrajinu může klidně být jen prvním dílem seriálu, přičemž v dalších se mohou vyskytovat třeba Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko či Finsko.

Odhlédněme přitom na okamžik od toho, co je vojensky a ekonomicky reálné, a držme se úvah, které se mohou ruskému prezidentovi honit hlavou. Zjevně je připraven hrát vabank a je velká otázka, existuje-li v jeho zemi síla schopná jej zkrotit.

Západ se může poučit z kroků minulých lídrů. V rámci dělení sfér vlivu se lze dočkat strategií zadržování i zatlačování, bude se zbrojit i závodit v dobývání kosmu. Rozdíl je jen v tom, že se bude soutěžit mezi třemi až čtyřmi aktéry. Rusko, Čína a Spojené státy jsou jasné, záhadou dosud je připravenost Evropské unie být čtvrtým u stolu.

Pamatujme ale na to, že právě evropská integrace byla vedlejším produktem studené války. Kéž by nás i nyní houstnoucí mezinárodní atmosféra nakopla k ochotě zapomenout na třenice a zabrat v přípravě společných politik i v tak citlivých záležitostech, jako je energetika nebo sociální systém.

Co se týká evropské obrany, tam se dá čekat pochod snazší cestou – k překonání mozkové smrti Severoatlantické aliance, o níž druhdy hovořil francouzský prezident Emmanuel Macron, a posílení partnerství s USA.

Každodenní realita

Pokud byla zatím řeč jen o vysoké politice kdesi nad našimi hlavami, je nutné zmínit i dopady na každodenní život v České republice. Začátkem je uprchlická vlna z východu a prudký růst cen – nejprve pohonných hmot a následně věcí na ně navázaných.

Benzin a nafta dál zdražují. Za jediný den cena rekordně stoupla

Číst článek

Změní se rozpočtová politika a víc peněz půjde na obranu. Rozvine se debata o návratu povinné vojny, aspoň částečném výcviku civilistů či zřízení domobrany. Bude nutné čerstvě promyslet efektivní energetický mix, ale i pilíře sociální politiky.

Rovněž sociální stát byl v minulém století na Západě odvozen od studené války, především proto, aby nestoupalo napětí mezi skupinami uvnitř společnosti. Vzroste význam politického konsensu mezi demokratickou vládou a demokratickou opozicí. Disharmonie nejvyšších ústavních činitelů ve vztahu k cizině se stane luxusem, který si nebudeme moci dovolit.

K tomu si přičtěme informační a propagandistickou válku, která bude intenzivnější než v éře před vynálezem internetu.

Neobejdeme se bez efektivního státu táhnoucího za jeden provaz s našimi spojenci a bez odpovědného občanství, v jehož rámci nebudeme ve státu vidět nepřítele, ale partnera, nebo ještě lépe hodnotu, kterou musíme sami chránit. Jak ukazuje příklad Ukrajiny, může se otřást v základech, než bys řekl švec.

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme