Rozpínavost není cizí ani jinak velmi konzervativní atletice.

Její šéfové sice tvrdě odmítají změny, přesněji malé úpravy hmotnosti vrhačského náčiní, aby se po více než čtvrtstoletí konečně změnily světové rekordy v některých disciplínách, ale stejně jako v jiných sportovních odvětvích usilovně přemýšlejí, jak co nejvíce vydělat na televizních právech.

Metody? Klíčovou okopírovali u „kolegů“. Zatímco na všechny závody prvního atletického mistrovství v Helsinkách v roce 1983 stačilo dnů osm, londýnská přehlídka se dostala už na číslo dvouciferné.

Z deseti soutěžních dnů se přitom jen ve čtyřech zaplní plocha olympijského stadionu i v dopoledních hodinách, a to zřejmě jen kvůli sedmibojařkám a desetibojařům. Ti by totiž během dvou večerních bloků všechny své disciplíny absolvovat rozhodně nestihli.

Úpravu programu šampionátu běžný atletický fanda asi příliš komentovat nebude, ale k novým disciplínám určitě pár slov pronese. Zařazení smíšené štafety do programu olympijských her v Tokiu 2020 jistě nikdo zpochybňovat nebude.

Vzpomeňte, jak je populární v biatlonu, ale novinka v programu letošního londýnského mistrovství - chůze žen na 50 kilometrů se bezesporu nikdy atraktivní nestane. Pro diváky i atletky. Celkové kvalitě a sledovanosti desetidenních závodů v britské metropoli však ani neublíží.

Miroslav Augustin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít