Tálibán u moci čelí hrozbě Islámského státu
Po každém převratu přijde zkouška, jak vítězové zvládnou přechod od dobývání moci k vládnutí, a tálibové v Afghánistánu v tomto ohledu nejsou výjimkou. Sotva oslavili bleskové obsazení Kábulu a už zažívají to, co zažívali ti, které předtím porazili.
Jen během několika týdnů do 28. října zažil Afghánistán více než padesát teroristických útoků, jejichž autorství si připisuje organizace, která je Tálibánu ideologicky sice v lecčem velice blízká, ale jak už to u sektářsky naladěných skupin bývá, zároveň vůči němu hodně nepřátelsky vyhrocená, takzvaný Islámský stát – Chorásán.
Svým názvem se odkazuje k takzvanému Islámskému státu ustavenému v roce 2014 na dobytých částech Iráku a Sýrie, který si jako chalífát přivlastňuje autoritu nad všemi muslimy a všemi jimy obývanými územími. Po jeho porážce pro řadu jeho členů představoval Afghánistán nové pole působnosti. I když se stejně jako Tálibán hlásí k rigidnímu výkladu islámu, jeho členy pokládá za kacíře, jednak kvůli některým odlišnostem v interpretaci věrouky, jednak kvůli mocenské rivalitě.
K těmto důvodům po letošním převratu v Afghánistánu přibyl ještě jeden. Noví vládci, aby si udrželi moc a získali podporu obyvatelstva, musí zajistit fungování státu a především zásobování, které se v zemi, kde přežití více než poloviny lidí závisí na humanitární pomoci, neobejde bez navázání stabilních vztahů se zahraničím.
Islámský stát se stává sílící hrozbou pro Tálibán i Západ. Rekruty nabírá také mezi afghánskými vojáky
Číst článek
Militantní pojetí džihádu
Většina sousedů i velmocí se shoduje na klíčovém požadavku, že Tálibán nedovolí, aby se Afghánistán stal základnou teroristických útoků, jako tomu bylo před 11. zářím 2001. Zatímco tálibové ujišťují, že jim jde jen o vlastní moc v zemi, takzvaný Islámský stát se nadále hlásí k militantnímu pojetí džihádu jako povinnosti muslimů šířit vlastní víru násilím.
Islámský stát – Chorásán se druhou částí svého jména odkazuje k historickému označení regionu sahajícího do dnešního Afghánistánu, Íránu, Pákistánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu a Turkmenistánu a v chudé zemi, kde je nedostatek příležitostí k obživě, může být pro leckteré mladé muže příležitostí, jak najít uplatnění, paradoxně leckdy i pro ty, kteří ještě před čtvrt rokem coby vojáci afghánské armády jak proti Tálibánu, tak proti Islámskému státu bojovali.
Odhady síly Islámského státu – Chorásánu se vzhledem k obtížnějšímu získávání zpravodajských informací výrazně liší, kolísají od několika set po několik tisíc.
Ať už je skutečnost jakákoli, dnešní vládci Afghánistánu z vlastní zkušenosti vědí, že spektakulární atentáty jde naplánovat a podniknout i s relativně malým počtem odhodlaných bojovníků. Proti tomu může stát jiný překvapivý faktor, a to, že Tálibán a jeho blízcí i vzdálenější sousedé vidí v Islámském státu – Chorásánu stejného nepřítele.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková
Koaliční strany teď kazí vládnutí malichernými spory
Petr Šabata
Airbnb je zpátky. Nejen v krizi bydlení si Praha nemůže dovolit takto neregulovaný byznys s byty
Apolena Rychlíková