Petra Kvitová rok 2018, berme to z lepšího začátku
Tenistka Petra Kvitová zakončila sezonu na okruhu WTA pěti porážkami v řadě, to ale rozhodně neznamená, že by za sebou měla špatný rok.
+ Letos nasbírala 47 výher, kromě Karolíny Plíškové jich v tuto chvíli nemá žádná jiná tenistka ze světové špičky víc. Proti tomu schytala jen 17 porážek, včetně Turnaje mistryň, který opouští už po skupině.
+ Větší procento úspěšnosti - vítězství /počet zápasů - má letos z top hráček pouze světová jednička, Rumunka Simona Halepová, která v Singapuru kvůli potížím se zády chybí.
+ Petra Kvitová byla v sezóně dvakrát nemocná, jinak se jí zdravotní potíže a zranění vyhýbaly. Po dlouhé době odehrála kompletní program.
+ Získala 5 titulů na turnajích okruhu WTA.
+ Týmu pomohla k fedcupovému finále, hlavně v těžkém utkání v Německu.
+ Zakončí rok ve světové desítce, v první úplné sezóně po složitém návratu.
- Nepovedly se jí nejvýznamnější turnaje, na grandslamech byla pouze dvakrát ve 3. kole, jinak vypadla hned na začátku největších akcí.
Toto jsou základní fakta o tenistce Petře Kvitové 2018, žádná „dojmologie“. A až na poslední bod jen samé superlativy.
Kvitové se méně daří ve druhé polovině roku. ‚Holky nejsou stroje, nějaký útlum má každá,‘ říká kouč
Číst článek
Petra Kvitová má smůlu (mohu-li to tak nazvat), že uzavírá kalendářní rok na okruhu pěti porážkami v řadě, že od srpnového semifinále v Cincinnati nezaznamenala větší úspěch. Kdyby měla špatnou první část roku a pět turnajových titulů získala později, dívali by se teď možná někteří fanoušci i experti na její snažení jinak. Nemluvili by o výkonnostním propadu, o nebezpečně nízké váze, ale možná by naopak chválili železnou kondici a výtečný pohyb.
Vydržet s výtečnou formou celou sezónu se často nepodaří ani mužům ve špičce. Tenis je dnes tak psychicky a fyzicky náročným sportem, že je při velké vyrovnanosti konkurentů skoro nemožné vydržet na nejvyšší úrovni celoročně.
Někdo si vybere slabší chvilku uprostřed, jiného dostihne na konci. Na drsném singapurském bojišti, na jehož pomalém povrchu Petra Kvitová od roku 2014 porazila jen dvě hráčky, útočnici Mariu Šarapovovou (dvakrát) a Lucii Šafářovou, ani jednu obranářku.
Téměř neporazitelná, když je v pohodě
Vlastně se teď u rovníku nestalo nic výjimečného ve srovnání s minulostí. V končící sezóně toho ze sebe v Asii Petra Kvitová nevymáčkla na pomalejším povrchu dost na to, aby si poradila i s tenistkami, které by svými údery v jiných podmínkách snáz dostávala do úzkých. Schází vyhrané zápasy z úvodní části roku, zřejmě i důležitá sebedůvěra ve chvílích, kdy se utkání láme, množí se chyby. Někdy i z jednodušších pozic.
Ale to už z kariéry Petry Kvitové známe, že pokud je v pohodě, je jen těžko porazitelnou tenistkou, v opačném případě je sama sobě často tím největším protivníkem. Hrůzný zážitek z konce předminulého roku ji v tomto, zdá se, nezměnil. Může si v případě nezdaru stokrát říkat, že jde jen o sport, ale stejně jí na výkonu i výsledku pořád moc záleží. A asi sotva by se vracela jen kvůli tomu, aby se akcí jen účastnila, aby byla světovou sedmičkou či desítkou.
Chce grandslamové tituly, kdysi se směle přihlásila i k cíli být světovou jedničkou, jediné významné metě, kterou ještě v kariéře nezdolala. Možná je teď trochu zklamaná z toho, že jí letos ty nejvýznamnější trofeje nebyly souzeny, na nápravu se jistě se svým týmem v příští sezóně zaměří. Přesto smutek není na místě, i tak šlo o výjimečný rok a návrat, což jí jistě za dva týdny fanoušci v libeňské hale při finále Fed Cupu připomenou.
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková