Marné naděje a marné volání

Philip Collins v londýnském listu Times vzkázal v souvislosti s odchodem Británie z Evropské unie evropským liberálům, zejména těm salonním, aby zanechali marných nadějí.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vlajka Velké Británie a Evropské unie u londýnského Westminsteru | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Britové hned tak nenahlédnou své fatální pochybení při odchodu z evropského společenství, i když důsledky ekonomické na sebe nedají čekat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ivan Štern: Marné naděje a marné volání

Sázka na ekonomický dopad odchodu je podle něho výrazem nepochopení, proč stoupenci brexitu byli tak úspěšní a proč jsou úspěšní i nadále. Odchod nebyl projektem ekonomickým. Hledisko hospodářské tu sice podpůrnou roli nepochybně hrálo, byl ale hlavně projektem filozofickým.

„Brexit byl osvobozeneckým hnutím,“ píše komentátor. Duchem se vztahuje k aristotelovskému apelu oslovujícímu city, a ne rozum. Britové údajně tak setřásli evropské jho, a proto jde o projekt veskrze úspěšný. Uskutečnil se přece. Pokud se dobře marketingově uchopí i v budoucnu, a to populisté dovedou, úspěšný bude i nadále.

Námitka, která mnohého napadne, že nakonec vývoj, hlavně v oblasti ekonomické, nedá brexitářům za pravdu, má racionální podtext. Pokud se ale brexitáři budou dál držet způsobu své argumentace, rozptýlí námitku poukazem na to, že další setrvání v EU by vedlo k výsledkům ještě horším.

Zdánlivé navrácení důstojnosti

Argument nebude možné ani potvrdit, ani vyvrátit, a to je nesporná výhoda způsobu populistické argumentace. Kdo chce slyšet, slyší.

Johnsonův jazykový diktát. Vláda upravila britským úředníkům slovník, mají třeba omezit slovo ‚brexit‘

Číst článek

Collinsův vzkaz se netýká jen Britů. Má evropský přesah. Nejen britští, ale i kontinentální populisté jsou obdobně úspěšní a obdobně zdánlivě neprůstřelní.

Podobně argumentují stoupenci Alternativy pro Německo. Vlastní existenci zdůvodňují tím, že tvoří v Německu hráz proti jeho islamizaci. Kdyby nebyli, nebylo by ani Německo, jak je Němci dosud znají.

Značná část Poláků nynější vládě odpustí mnohé její přešlapy, kvůli kterým se na ni naopak Brusel mračí. Vrátila jim vědomí vlastní důstojnosti, o kterou je připravily v prvních 20 letech obnovy demokracie strany říkající si demokratické.

Kvůli nim trpně přihlíželi, jak se cestou korupce republiky postupně zmocňovaly stejné typy lidí, o které se opíraly už předchozí komunistické vlády. Obdobnou zkušenost udělali i mnozí Češi.

Radši cla, než dodržování unijních pravidel, vyhlásil Johnson před vyjednáváním o obchodní dohodě s EU

Číst článek

Na věci nic nemění, že jde možná jen o zdánlivé navrácení důstojnosti. O jakési její placebo.

Pokud by evropští liberálové chtěli zpátky získat u lidí na důvěryhodnosti, a tím i na důvěryhodnosti demokracie, a vypálit konečně rybník populistům, museli by začít nejprve u sebe. Přiznat si vlastní lví podíl odpovědnosti na korupci a oligarchizaci společnosti. I na systematické diskreditaci demokracie, kterou proměnili v luxus pro bohaté.

Na jistém semináři bezprostředně po volbách do sněmovny v roce 2017, kdy česká demokracie byla voliči bita jako žito, to přesně pojmenoval jistý český bankéř a známý liberál: „Pánové, my jsme se prostě vykašlali na obyčejné lidi!“

Autor je publicista

Ivan Štern Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme