Zisk jediného evropského mandátu musel šéfa Svobody a přímé demokracie vylekat. S takovou může SPD brzy zmizet i ze Sněmovny. Ostatně některé průzkumy preferencí už naznačují, že by ji mohla za rok opět předstihnout jak Přísaha s pomocí Motoristů, tak i komunisté.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Tomio Okamura rozjíždí zápasy v bahně

Okamura tudíž položil cihlu na pedál. Běžné tažení proti Fialově vládě v čerstvé kampani doplnil eurohamburgery s červy a hlavně zakrváceným mužem černé pleti s nožem v ruce, u jehož fotografie se vyjímají slogany „Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší ,chirurgové‘ z dovozu“ a „Stop Migračnímu paktu EU.“

Dalo se to čekat. Poté, co před evropským kláním vyrukoval s lodí plnou uprchlíků Andrej Babiš, musel jít Okamura ještě dál: zcela za hranice vkusu a slušnosti.

Mohl by být také v konfliktu s trestním zákoníkem, který pamatuje i na toho, kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků.

SPD i německá AfD

Na druhou stranu, regulace obsahu politické reklamy u nás prakticky neexistuje. Zakládáme si na volné soutěži i svobodě slova a cenzuře se bráníme, aby ji pak jednou nepoužili autokraté proti demokratům. Proto Okamurovi nepochybně projdou i tyto podpásovky. Aspoň už naplno přiznal barvu.

Ani ve vztahu k Evropské unii se už SPD neskrývá za referenda. Výmluvný je nedávný status poslance Jaroslava Foldyny na sociálních sítích.

Stojí v něm: „Zahájení olympijských her demonstrovalo, že dnešní Západ je zvrácenou společností fascinovanou hnusem a sexuálními úchylkami. Nevím jak vy, ale já na takový Západ patřit nechci.“

Mohli bychom politikům SPD oplácet uštěpačnými poznámkami, jako že jejich představa Západu se zjevně překrývá s idejemi německé AfD, ve které není nouze o obhajobu nacismu a se kterou založili europarlamentní frakci Evropa suverénních národů.

Nemá to však smysl, výsledek by byl stejný jako u diskuse s domovnicí. Nepropadejme ale ani naději, že se SPD antisystémovým voličům okouká a ti nad ní kvůli nulovým politickým výsledkům zlomí hůl. Když jedna radikální partaj uhyne, hbitě ji nahradí několik nových.

Obchodníci s hněvem a nenávistí

Vedle ostřejší rétoriky se pokouší Okamura zachránit krk také integrací. Už dřív se spojil s Trikolorou, čerstvě si plácl i s Jindřichem Rajchlem a jeho projektem PRO, na němž ještě nedávno nenechal nit suchou. Ani to však SPD nemusí k úspěchu stačit.

Zvlášť když se protestně a tentokrát i protievropsky naladěnému elektorátů vemlouvá hnutí ANO. A jelikož má naději na návrat do Strakovy akademie, klidně i za přispění Roberta Šlachty, Petra Macinky a Filipa Turka, je dost pravděpodobné, že nespokojeností nebo též zlostí překypující volič vsadí na tyto koně.

Obchodníci s hněvem a nenávistí mají podobnou životnost jako podvodníci na internetu. Zazáří, vytěží ze své slávy, co mohou, a pak jsou nuceni zavřít krám. A jejich flek zaujmou noví vykukové se starými tezemi.

Proto bychom se měli soustředit především na obsah lží a polopravd – což znamená nezavírat oči ani před běženci, ani před Green Dealem, ale hledat způsoby, jak migraci rozumně regulovat a jak doplnit opatření na ochranu klimatu sociálními polštáři.

Pokud je někde prostor pro strategickou komunikaci státu, je to právě zde. Místo toho ale budeme spíš nuceni sledovat, jak s Tomiem Okamurou zápasí v bahně jeho podobně střižení vyzyvatelé.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít