Trochu 'jiná' Británie

Podobně jako Praha není Česko a Česko není Praha, i pár desítek kilometrů za Londýnem libovolným směrem najdete „jinou“ Británii. Využil jsem poslední dny politického neklidu v české kotlině a vyrazil na reportážní cestu po Anglii, kde jsem sbíral nejen materiál pro reportáže před nadcházejícími parlamentními volbami, ale také doplňoval bílá místa své chystané knížky o současné Británii.

Zápisník Londýn Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Severovýchod Anglie - města jako Sunderland, Hull, Hartlepool nebo Middlesbrough - patří mezi tradiční bašty, tzv. „heartlands" Labour Party.

U Hartlepoolu podle legendy za napoleonských válek ztroskotala francouzská válečná loď. Z celé posádky se zachránila jedině opička oděná v uniformě. Místní obyvatelé ji ale odsoudili k smrti a oběsili, protože si mysleli, že jde o francouzského špiona.

Na severovýchodě Anglie v posledních letech se právem říkalo, že i kdyby v tamních okrscích kandidovala za labouristy opice, velmi pravděpodobně by se do Dolní sněmovny dostala.

Bavíme se o regionu, s nímž brutálně zamávaly roky vlády Margaret Thatcherové. Tamní ocelárny, loděnice a doly se v 80. letech nemilosrdně zavřely, a ne všude se povedlo tuhle ekonomickou mezeru zacelit.

Sunderland má automobilku Nissan, v Hullu se rozhodl investovat Siemens, ale jinak pořád platí, že jde o ekonomicky zaostalou končinu, která je zcela mimo „radar" londýnských politiků. Místní lidé to cítí a jejich frustrace vůči politickému establishmentu se v posledních letech ventilovala v podobě prudkého růstu podpory protiunijní a protiimigrační strany UKIP. 

A taky masovou podporou odchodu Británie z Evropské unie. V Sunderlandu, kde vedení Nissanu i dceřiných firem před dopady brexitu své zaměstnance osobním dopisem jasně varovalo, se 61 procent lidí vyslovilo pro odchod z EU. V Hullu to bylo procent dokonce 67. A to podotýkám, že imigrantů (včetně Středoevropanů) je v kraji výrazně méně, než v jiných oblastech Anglie.

Ne všechno anglické bohatství se dostává k lidem

Musím říct, že mnou procházka centrem Sunderlandu hluboce otřásla. Měl jsem intenzivní pocit, že jsem se ocitl v nějakém chudším československém okresním městě poloviny 80. let. Vlastně to bych takovým městům křivdil.

Otřesné nádraží města, které má i s okolím 275 000 obyvatel, nemá ani vlastní toalety. Srdce města tvoří sázkové kanceláře, herny, pár bank a laciné obchůdky. Beznaděj by se tu dala krájet a balit do krabic.

Nejdražším obchodem je zcela liduprázdný Marks & Spencer. I v tu část běžného pracovního dne, kdy jinde panuje čilý ruch, ovládají centrum Sunderlandu rackové a ponurá atmosféra. Ceny v podstatě čehokoli jsou tu na londýnské poměry velmi nízké.

Také ovšem místní obyvatelé, kteří vůbec mají práci, berou v celobritském měřítku směšně málo. Korunu místní mizérii nasadil před pár dny sestup fotbalistů zdejšího FC z anglické Premier League.

Mnoho Čechů má Velkou Británii zaškatulkovanou jako bohatou zemi. To je v podstatě pravdivá informace. Jen se ono bohatství k řadě lidí prostě nedostává. Severovýchod Anglie by o tom mohl vyprávět.

Mnohé Londýnem zapomenuté končiny se bez uzardění dají označit za sociálně vyloučené lokality. Místní obyvatelé už moc nevědí, jakého stébla se chytit. Jednou takovou „berličkou" se stal brexit. Při pohledu kolem sebe jsem se v centru Sunderlandu volbě většiny obyvatel města nedivil ani minutu.

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme