Trump nelhal, jeho rakety byly chytré a krásné

Uměřenost není to, co by Donaldu Trumpovi bylo vlastní, ať jde o jeho vztahy se ženami, účes, developerský vkus nebo třeba zahraniční politiku. V noci na sobotu se mu však takový uměřený kousek přece jen povedl.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Přípravy USA na úder v Sýrii: američtí mariňáci na palubě raketového torpédoborce třídy Arleigh Burke USS Donald Cook, který vyplouvá z kyperské Larnaky, 9. duben 2018. | Foto: U.S. Navy / Alyssa Weeks | Zdroj: Reuters

Americký prezident stál před problémem, jak dosáhnout toho, aby se vyhnul příliš silné nebo příliš slabé reakci na události v Sýrii. Předpokládejme, že se chemický útok opravdu stal, že ho měl na svědomí skutečně Bašár Asad a že Američané měli k dispozici dostatečně silné důkazy o jeho roli.

Skončil útok, začaly rétorické souboje

Číst článek

Trump nás nejdříve napínal - zprvu mlčel, pak tweetoval o krásných raketách a pak zas nabízel Rusku jednání o uvolnění napětí. Mluvil o tom, že odveta přijde brzy, nebo také ne. Vyskytly se také nejasnosti o původci chemického útoku, které Rusko rádo podpořilo svou smrští (dez)informací. Situace trochu připomínala tu kolem Novičoku v Salisbury, a je možné, že obě operace spolu nějak souvisely.

Pokud by se Trump rozhodl nijak nereagovat, byl by za troubu. Již tak snížený mezinárodní respekt vůči Spojeným státům by nepochybně poklesl, což by před nadcházejícím jednáním s Kim Čong-unem nebylo příliš užitečné. Rusko zároveň udělalo všechno možné pro to, aby vytvořilo dojem, že by pro Američany bylo lepší, aby se o nic nepokoušeli, protože za to zaplatí vysokou cenu.

Nejasné bylo také, co se dělo v pozadí na americké straně. Zdá se, že ministr obrany Mattis tlačil na zmenšení rozsahu operace, zatímco Trump nebo poradce Bolton by byli pro něco spektakulárnějšího. K urychlení operace přispěl tlakem i francouzský prezident Macron a dokonce to vypadalo, že by klidně podnikl útok i sám, kdyby se Trump k ničemu nerozhoupal. Také premiérka Theresa Mayová nechtěla čekat příliš dlouho, aby nemusela návrh předložit ve Westminsteru.

Rakety nad Sýrií | Zdroj: ČTK

Nakonec se Trump se spojenci dohodl a rozhodl o omezeném, ale přece jen dost viditelném zásahu proti Sýrii. Byl kalibrován tak, aby byl větší, než byl ten loňský, který Asada ke změně jednání nepřiměl, a zároveň byl tak malý a explicitně jednorázový, aby bylo zřejmé, že Rusové na něj nemusejí odpovídat, aniž by ztratili tvář.

Dokonce se Moskva zřejmě ani nepokusila rakety sestřelit, aby nebyla do věci vtažena - a možná také aby nebyla usvědčena z toho, že její schopnost ochránit syrské nebe je omezenější, než se tváří. Silná ruská slova nesignalizují silnou ruskou odpověď.

Rusové dostali dostatečně dlouhou dobu na to, aby se stáhli i se svými syrskými spolupracovníky z ohrožených míst a možná proběhla i nějaká zákulisní komunikace, v níž Rusové západním armádám předem sdělili, kam nemají střílet, aby nedošlo ke kolizi, z níž by se všem účastníkům těžko vycouvávalo.

Pentagon: Zasáhli jsme syrský chemický program, Rusové protivzdušnou obranu nepoužili

Číst článek

Ruská vláda sice halasně protestovala, ale nepochybně si oddychla, zároveň ale přece jen prohrála. Kdyby totiž Trump nereagoval, de facto by se tím stanovilo pravidlo, že další osud Sýrie je výhradně záležitostí Ruska, nebo nanejvýš Íránu.

Zároveň ale Trump ve svém vlastně velmi racionálním a působivém proslovu dal jasně najevo, že jde o pokus stanovit hranici přijatelného v ozbrojených konfliktech, tedy zamezit dojmu, že lze používat chemické zbraně. Zdůraznil, že americko-britsko-francouzská operace není součástí ostatních syrských válek a že účelem nebylo Asada zásadně oslabit nebo sesadit. Trump potvrdil svůj izolacionismus, když dodal, že nehodlá měnit smutný osud Blízkého východu, který ostatně považuje za v zásadě zvenčí nezměnitelný.

Účel byl tedy dvojí - zaprvé útokem na skladiště a vrtulníkové základny zásadně snížit schopnost Bašára Asada opakovat chemický útok, a za druhé dát Asadovi odrazující lekci. První část se zřejmě podařilo naplnit. O té druhé, zásadnější, zatím nemůžeme soudit. Teprve za dva, tři nebo pět let budeme vědět, jestli Asad své jednání změnil, nebo ne.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme