Setrvání necelých čtyř milionů uprchlých Syřanů mimo hranice Evropy je oprátka, kterou si Evropská unie od Turecka nechala před čtyřmi lety nasadit i kvůli vlastní neschopnosti shodnout se na společném postupu a tváří v tvář imigrační vlně jednoznačně jednat.

Prezident Erdogan umí téma uprchlíků dobře využít v rozehrané politické hře a vlastně i musí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si ranní komentář Terezy Engelové

Jeho popularita v Turecku kvůli slábnoucí ekonomice i diktátorským tendencím v posledních několika letech značně poklesla. Zásadním signálem v tomto ohledu pro něj byla jarní ztráta Ankary a největšího tureckého města Istanbulu, nad kterým, a to i po opakovaných volbách, získala kontrolu opozice.

Erdogan začal mít potíže i v rámci vlastní strany Spravedlnosti a rozvoje, kde se proti němu začali vymezovat někteří spolustraníci. Turecko se v průběhu celého roku potýkalo s téměř 20procentní inflací a 13procentní nezaměstnaností, přičemž míra nezaměstnanosti mezi mladými Turky do 24 let je dokonce 25procentní.

Turecké HDP kleslo v tomto roce na úroveň roku 2010. Erdogan proto potřeboval zabrnkat na nacionalistickou strunu a ofenziva proti Kurdům na severu Sýrie zněla v tomto ohledu nejlépe.

Hrozba další imigrační vlny

Druhým zásadním tématem se stali syrští uprchlíci, kterých Turecko přijalo necelé 4 000 000.

Jakkoliv se Turecko zachovalo k prchajícím sousedům velmi štědře, přijalo jich nejvíc ze všech okolních států, těm, kteří se zaregistrovali, poskytlo bezplatnou zdravotní péči a dětem možnost školní docházky. Jenže válka trvá osm let a soužití arabských sunnitů s Turky čím dál víc drhne.

Protisyrský sentiment je v tureckých městech čím dál patrnější a prezident Erdogan musel ukázat voličům, že má plán.

Do „mírového koridoru“, který chce ofenzivou v Sýrii vytvořit, plánuje podle svých slov přemístit milion až dva syrských uprchlíků, jakkoliv to humanitární organizace odmítají jako krok proti mezinárodnímu humanitárnímu právu, a zaznívají oprávněné hlasy, že v oblasti polopouště není infrastruktura ani podmínky pro život tolika lidí. Přesto argument odsunu uprchlíků z Turecka funguje, zatím jak pro Erdogana doma, tak v EU.

Převzato z Plusu

Ta sice vydává provolání, jak s ofenzivou nesouhlasí a hrozí ekonomickými sankcemi, o běžencích kupících se u jejích hranic, ale jakoby stále nechce nic slyšet. Jen za září dorazilo k řeckým ostrovům 10 258 lidí, to je za měsíc nejvyšší počet od roku 2016. Na třech ostrovech se podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky tísní 30 tisíc běženců s tím, že v táboře Moria na Lesbosu je situace tak tíživá, že 100 lidí musí sdílet jednu toaletu.

Pokud se evropští politici neproberou a nezačnou přijímat účinná opatření i pomoc nejen pro své členské státy Řecko a Itálii, ale nezintenzivní pomoc v tomto ohledu i vzhledem k Turecku, budou všechna provolání o nezákonném jednání prezidenta Erdogana k ničemu. A především hrozbu další imigrační vlny tím od sebe neodeženou.

Autorka je komentátorka serveru HlídacíPes.

Tereza Engelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít