Turecké úřady vytáhly do boje proti lžím
Turecký parlament přijal zákon, kterým postihuje šíření falešných zpráv (lží) trestem vězení až do tří let. Trestán může být nejen autor údajné lži, ale i její uživatel, jakmile se ukáže, že na síti s ní vyslovuje souhlas. Vláda a parlament tak zákonem občanům vzkázaly, že jejich povinností je pouze poslouchat, podporovat vládu, ať už je to, co říká, pravda, anebo není.
Vzkaz je o to důraznější, o co je blíže k červnovým parlamentním a prezidentským volbám.
Turecký komentátor Rahmi Turan se vyjádřil naprosto výstižně. Připomněl, že ti, kteří způsobili pád turecké liry vlastní neschopností ji ochránit a neudělali nic proti strmému růstu inflace, sáhli, jak odpovídá jejich povaze, po zákazech.
Nejde tu o snahu média přesvědčit, aby ještě důkladněji prověřovala do veřejného prostoru vnášené informace, ale jednoduše jim zabránit v tom, jak napsal Turan, aby se jejich prostřednictvím veřejnost dozvídala o špatnostech a selháních vlády a aby šířením strachu byla umlčena veškerá nesouhlasná kritika.
Kdo zná lépe své pappenheimské?
Zákon si vzal na mušku nejen klasická média, ale i sociální sítě. Pokud provozovatelé sítí nebudou brát vážně upozornění úřadů a nebudou jim vycházet vstříc, riskují jednak masivní pokuty, které mohou dosáhnout až tří procent jejich celosvětového obratu, a jednak odstřihnutí od turecké reklamy a zúžení vysílacího pásma (až po jeho případné vypnutí).
Turecko schválilo zákon o dezinformacích, kritici hovoří o snaze Erdogana omezit svobodu slova
Číst článek
Sítě jsou podle zákona povinny úřady informovat o uživatelích, kteří zveřejnili domnělý urážlivý obsah. Budou-li sítě úřady požádány, aby konkrétní informaci odstranily, učiní tak do čtyř hodin. Zákon je činí odpovědnými za jakoukoli zprávu jejich uživateli uveřejněnou.
Sítě zákon tak redukoval na prodlouženou ruku turecké cenzury. Pravděpodobnost, že si tak podlomí vlastní důvěryhodnost v celosvětovém rozsahu, se limitně blíží jistotě.
Füsun Sarp Nebilová specializující se na média a na sociální sítě odhaduje, že sítím nebude činit problém zákonu vyjít vstříc. Už nyní se chovají žádoucím způsobem. Turecký prezident Erdoğan na ně osobně za posledních šest let podal na 160 tisíc žalob a přinutil je tak k výrazné autocenzuře.
Jedno ale autoři zákona nedomysleli. Reakci nejmladší turecké generace. Také chodí volit a její informovanost stojí a padá se sociálními sítěmi. Budou-li úřady se sítěmi zacházet ještě surověji, než tomu je dosud, může se to opravdu nakonec projevit u volebních uren v neprospěch vlády. Právě to bylo nejspíš důvodem pro prozíravost úřadů, díky níž sítě ze zákona dostaly lhůtu šesti měsíců, aby se zákonu přizpůsobily.
Takže zbývá zodpovědět, kdo zná lépe své pappenheimské? Nejspíš se to dozvíme teprve, až se příští rok v červnu uzavřou turecké volební místnosti.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková
Koaliční strany teď kazí vládnutí malichernými spory
Petr Šabata
Airbnb je zpátky. Nejen v krizi bydlení si Praha nemůže dovolit takto neregulovaný byznys s byty
Apolena Rychlíková