Nekoordinované loučení s uhlím

Nekonečné hodiny vyjednávání českého a polského ministra životního prostředí o těžbě uhlí v dole Turów, v jejímž důsledku mizí v přilehlé pohraniční oblasti České republiky zásoby pitné vody, svědčí názorně o tom, že teprve poté, co Česko podalo na Polsko žalobu u Evropského soudního dvora a ten uvalil za neuposlechnutí předběžného příkazu přerušit těžbu na polský důl drakonickou pokutu, začaly obě strany vážně usilovat o schůdný kompromis.

Komentář Varšava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Elektrárna Turów | Foto: Pavel Novák | Zdroj: Český rozhlas

Celý spor, který mimo jiné ukázal i to, jak křehká je ve skutečnosti soudržnost celé Visegrádské čtyřky, zrcadlí ale především problém s transformací regionů závislých na intenzivní těžbě uhlí od průmyslové revoluce v 19. století.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lída Rakušanová: Nekoordinované loučení s uhlím

„Já jsem horník, kdo je víc?“ Starší generace si nejspíš ještě pamatuje tohle propagandistické heslo z dob komunistického režimu, k němuž lidová tvořivost lakonicky dodávala: „Dva horníci!“

V podvědomí lidí z uhelných regionů ovšem žije představa o výjimečnosti hornické profese dál, protože se tam předávala z generace na generaci. To platí nejen pro Česko, ale i pro Polsko a Německo, pověstný „hnědouhelný trojúhelník“, který má v Evropě ještě dnes největší podíl na elektřině vyráběné v uhelných elektrárnách.

Neudržitelné je to nejen z důvodů ochrany klimatu s cílem přejít na obnovitelné zdroje, aby se Evropská unie, jak to schválili šéfové vlád všech unijních států, stala do roku 2050 klimaticky neutrální, ale zrovna tak i kvůli ekonomice.

Náš vzduch

Podle studie think-tanku Agora Energiewende přestává být většina uhelných elektráren rentabilní ve všech třech zmíněných státech. V Německu je spalování černého uhlí dotováno ze státní pokladny už po desetiletí. A s raketovým růstem cen emisních povolenek se uhelné elektrárny stávají nerentabilní úplně.

Česko a Polsko se nedohodly na smlouvě o dole Turów. Sporným bodem je délka trvání smlouvy

Číst článek

Zatímco Německo plánuje skončit s těžbou i spalováním uhlí do roku 2038 a Česko uvažuje dokonce o době kratší o pět let, chce Polsko, jehož energetický mix obsahuje uhlí z víc než poloviny, spalovat uhlí dál, ať to stojí, co to stojí.

Dolu Turów prodloužily například polské úřady nedávno povolení k činnosti až do roku 2044. S odbory se tamní vláda dohodla, že Polsko skončí s uhlím doslova na poslední chvíli, v roce 2049, tedy pouhý rok před unijním cílem dosáhnout klimatické neutrality. A to navzdory tomu, že Brusel nabízí průmyslově nejvíc zatíženým regionům při transformaci značnou finanční podporu.

Pro obyvatele českých regionů poblíž polských uhelných pánví to nejsou dobré vyhlídky. Nejde totiž jen o to, že těžba za polskou hranicí ohrožuje jejich zásoby pitné vody.

Zplodiny z polské elektrárny je ohrožují na zdraví. Když vrcholila covidová pandemie, obrátilo se přes 60 renomovaných lékařů na českou vládu s výzvou, aby co nejdřív přešla na čisté zdroje elektřiny, protože znečistěné ovzduší zhoršuje průběh nemoci covid-19, stejně jako dalších chorob dýchacího ústrojí.

„Náš vzduch“, napsali lékaři a zdravotníci ve své výzvě, „je špinavější než v naprosté většině zemí unie, a to především kvůli těžbě a spalování uhlí – od velkých elektráren po malé domácí kotle“.

Dodejme, že bez koordinace celého „hnědouhelného trojúhelníku“ se ten „náš vzduch“ bohužel vyčistit nedá.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme