Co mají společného Ukrajina a Izrael
Ukrajina se stává evropským Izraelem. Tedy malou zemí, která dokončila budování své národní identity a svého území válkou se silnějším nepřítelem. Zemí, která se spoléhá na zahraniční podporu, a zemí, která byla obětí agrese a která už nikdy nechce být znovu zastižena v nedbalkách nenadálým útokem.
A zároveň zemí, jejíž obyvatelé, stejně jako Izraelci, nechtějí poslouchat poučování druhých, ale naopak s hrdostí často sami poučují ostatní.
Nálada na Ukrajině je momentálně taková, že lidé chtějí dotáhnout válku do vítězného konce a osvobodit všechna Ruskem obsazená území. Jsou hrdí na postup své armády, podporují ji a tím dochází přirozeně k určité militarizaci společnosti.
Je normální pomáhat jako dobrovolník armádě či být částečně zaměstnán armádou a zároveň k tomu mít své občanské povolání a je normální cvičit se zbraněmi jako civilista. Tohle nezmizí ani po válce, a dokonce ani v případě, že Ukrajina válku vyhraje.
Jak jednat s Rusy
Nikdy totiž nedojde k úplné porážce Moskvy, ukrajinská armáda nikdy nedobude Kreml a nikdo o tom ani nesní. Rusko zůstane velké, zůstane sousedem Ukrajiny, a Kyjev nezíská členství v NATO. Západ nebude riskovat nukleární válku s Moskvou.
Je ale pravděpodobné, že Ukrajinci dostanou od Aliance příslib dodávek velkého množství zbraní v případě další ruské agrese a pomoc s budováním obranného průmyslu. Jenže zbraně někdo musí obsluhovat a v případě nenadálého útoku není čas na výcvik vojáků. Je třeba je mít vycvičené dopředu, se zbraněmi stále po ruce, jako v Izraeli.
3:01
Boj proti covidu na čínský způsob
Číst článek
Zároveň Ukrajinci vědí, že pozornost Západu snadno ochabne a s ní i ochota pomáhat. Je tedy třeba neustále upozorňovat na ruskou hrozbu, na ruské zločiny a na vlastní oběti a vyvolávat černé svědomí u těch, kteří nepomáhají dost. „Peskovat“ zahraniční politiky a nafukovat svoji vlastní důležitost a bojovnost. S tím je pak spojeno to, že si Ukrajinci myslí, že jim nikdo nemá co radit v tom, jak jednat s Rusy, protože to sami vědí nejlíp.
Část Evropanů tohle dost těžce snáší. Snáší to těžce u Izraele a Palestinců a ještě hůř u Ukrajinců, kteří s nimi žijí na jednom kontinentě. Budou si ale muset zvyknout. Protože Ukrajinci už izraelskou cestu nastoupili a jen tak se jí nevzdají.
Autor je komentátor Lidových novin
Jak jsem se nezklamala na Křivoklátě
Kristina Roháčková
Jak dlouho vydrží Ficova chatrná koaliční většina?
Kamila Pešeková
Syřanům fandíme, tady ale žádné další nechceme
Lukáš Jelínek
Další setkání slovenského a ruského ministra zahraničí je už víc než varující
Petr Šabata