Co mají společného Ukrajina a Izrael
Ukrajina se stává evropským Izraelem. Tedy malou zemí, která dokončila budování své národní identity a svého území válkou se silnějším nepřítelem. Zemí, která se spoléhá na zahraniční podporu, a zemí, která byla obětí agrese a která už nikdy nechce být znovu zastižena v nedbalkách nenadálým útokem.
A zároveň zemí, jejíž obyvatelé, stejně jako Izraelci, nechtějí poslouchat poučování druhých, ale naopak s hrdostí často sami poučují ostatní.
Nálada na Ukrajině je momentálně taková, že lidé chtějí dotáhnout válku do vítězného konce a osvobodit všechna Ruskem obsazená území. Jsou hrdí na postup své armády, podporují ji a tím dochází přirozeně k určité militarizaci společnosti.
Je normální pomáhat jako dobrovolník armádě či být částečně zaměstnán armádou a zároveň k tomu mít své občanské povolání a je normální cvičit se zbraněmi jako civilista. Tohle nezmizí ani po válce, a dokonce ani v případě, že Ukrajina válku vyhraje.
Jak jednat s Rusy
Nikdy totiž nedojde k úplné porážce Moskvy, ukrajinská armáda nikdy nedobude Kreml a nikdo o tom ani nesní. Rusko zůstane velké, zůstane sousedem Ukrajiny, a Kyjev nezíská členství v NATO. Západ nebude riskovat nukleární válku s Moskvou.
Je ale pravděpodobné, že Ukrajinci dostanou od Aliance příslib dodávek velkého množství zbraní v případě další ruské agrese a pomoc s budováním obranného průmyslu. Jenže zbraně někdo musí obsluhovat a v případě nenadálého útoku není čas na výcvik vojáků. Je třeba je mít vycvičené dopředu, se zbraněmi stále po ruce, jako v Izraeli.
Boj proti covidu na čínský způsob
Číst článek
Zároveň Ukrajinci vědí, že pozornost Západu snadno ochabne a s ní i ochota pomáhat. Je tedy třeba neustále upozorňovat na ruskou hrozbu, na ruské zločiny a na vlastní oběti a vyvolávat černé svědomí u těch, kteří nepomáhají dost. „Peskovat“ zahraniční politiky a nafukovat svoji vlastní důležitost a bojovnost. S tím je pak spojeno to, že si Ukrajinci myslí, že jim nikdo nemá co radit v tom, jak jednat s Rusy, protože to sami vědí nejlíp.
Část Evropanů tohle dost těžce snáší. Snáší to těžce u Izraele a Palestinců a ještě hůř u Ukrajinců, kteří s nimi žijí na jednom kontinentě. Budou si ale muset zvyknout. Protože Ukrajinci už izraelskou cestu nastoupili a jen tak se jí nevzdají.
Autor je komentátor Lidových novin
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková
Koaliční strany teď kazí vládnutí malichernými spory
Petr Šabata