Obyčejný příběh francouzsko-ukrajinského přátelství
Když se po katastrofě v Černobylu v bývalém Sovětském svazu ukázalo, že zdravotní problémy lidí žijících v širokém okolí jaderné elektrárny přetrvávají a že i po letech lidé umírají na následky ozáření, tak v Alsasku vznikl spolek nazvaný Děti z Černobylu na pomoc chudým dětem z postižené oblasti.
A tak si manželé Edith a Raymond, dnes už důchodci, na léto brali domů na francouzský venkov holčičku Julii. I když nejsou vůbec bohatí, tak jí platili cestu letadlem, později i studia. Juliina maminka zemřela jako mladá na následky katastrofy. Stejně jako její malý bratříček, který se narodil s těžkým hendikepem. Tatínek přišel o život na následky zranění, které utrpěl coby voják.
Juliin život se díky péči a finanční pomoci francouzských manželů změnil k lepšímu. Vystudovala, vdala se, narodily se jí dvě děti, Ivan a Anastasia. Bydlí v malém dělnickém domku na předměstí Kyjeva, chodí do práce.
Ruský útok mladou rodinu překvapil, i když se ho obávali už delší dobu. Po bolestném váhání si sbalili věci, naložili děti do půjčeného auta a odjeli se smutkem v duši směrem na západ.
Až do konce života
Jejich francouzští přátelé se nabídli, že za nimi přijedou na polskou hranici a pojedou pak s nimi do Francie, kde by u nich mohli žít. I Edith s Raymondem měli naložené auto a čekali na další informace.
Jenže na Ukrajině cesta autem v koloně byla nekonečně dlouhá, auta se prakticky nehýbala z místa, a tak se rodina rozhodla, že se vrátí domů do Kyjeva a že válku na Ukrajině přečká.
Juliin muž nechce dělat ve Francii pomocného dělníka, raději bude bránit svou zem se zbraní v ruce. To zní jako tisíckrát omleté klišé z učebnic dějepisu, ale je to tak. Jako kdyby dějiny byly jen znova a znova omílaná klišé: rozpínavost národů, nacionalismus, demagogie, krutost, krveprolití, ale i odolnost a hrdinství.
Když se Julia s rodinou vrátila domů do Kyjeva, tak jejich ulice byla zrovna obsazená ukrajinským vojskem. Noc raději přečkali na podlaze ve studeném metru a až další den se dostali zase k sobě domů.
Nyní se k Julii nastěhovala její kolegyně s dětmi, protože bydlí v paneláku a bojí se, že na něj Rusové shodí bombu. Jejich manželé se doma už nezdržují. Šli do boje.
A tisíce kilometrů od Kyjeva dva staří lidé, dobrodějové, Edith a Raymond, nemohou odtrhnout oči od obrazovky. Dívají se na populární francouzskou herečku Machu Meril, původem z knížecí ukrajinské rodiny, jak francouzskému publiku vysvětluje, co je Ukrajina a do jaké míry je ruská veřejnost dezinformovaná.
Sledují zprávy, strachují se o Julii, o její rodinu, o Ukrajinu. A jsou připraveni podporovat Julii i její zem až do konce života.
Autorka je spisovatelka, žije v Paříži
Babišův rohlík a Fialův Reagan
Kateřina Perknerová
Senátní zlaté mlčení
Ondřej Konrád
Jak reálná je vláda ANO s ODS
Jiří Pehe
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová