Vladimir Medinskij, šéf ruské delegace, bývalý ministr kultury a věrný ideový následovník prezidenta Vladimira Putina, pokud jde o prohlašování Ukrajinců za součást ruského národa, po závěru úterní schůzky obligátně prohlásil, že „jednání byla konstruktivní“. To je ovšem jen dotvrzení faktu, že oba vyjednavačské týmy od istanbulského setkání předem nic zvláštního neočekávaly. Což se Medinského výrokem jen potvrdilo.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Ani po jednáních v Istanbulu není naděje na mír na Ukrajině příliš velká

Patron těchto rozhovorů, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan prohlásil, že prezidenti Ruska a Ukrajiny jsou jeho „vzácní přátelé“ a že případný pokrok v jednáních by mohl přiblížit bezprostřední summit Volodymyra Zelenského a Vladimira Putina, nad kterým by Turecko opět rádo převzalo patronaci.

Jenže… v tuto chvíli se nic takového rozhodně nerýsuje. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov už několikrát opakoval, že šéf Kremlu je ochoten přistoupit na podobné setkání až ve chvíli, kdy vyjednavačské týmy dospějí k nějaké konkrétní dohodě, kterou by oba prezidenti víceméně jen podepsali.

Nedůvěra k neutralitě

Volodymyr Zelenskyj ovšem od podobného setkání očekává něco mnohem víc, především pak přímé posuzování základních problémů, které oběma stranám leží na srdci. Rusové budou ovšem i nadále patrně trvat na připojení na obou takzvaných lidových republik k Ruské federaci, což bude pro Zelenského jen těžko přijatelné.

Na druhé straně by podle některých náznaků byli ochotni akceptovat přijetí Ukrajiny do Evropské unie, ovšem za podmínky, že by se tato země nestala součástí NATO. Výměnou by mohly být bezpečnostní záruky ze strany samotného Ruska.

Vše řečené by bylo víceméně vyhlášením a schválením neutrality současné Ukrajiny. Ta ovšem neutrálním státem už byla, a to v letech 1990 až 2014. Jak to dopadlo, všichni víme: Ve zmíněném roce 2014 Rusko anektovalo Krym a inspirovalo východ Ukrajiny k separatistické revoltě.

Převzato z Plusu

Mezi mnoha Ukrajinci tak panuje – zejména u vědomí, co nakonec znamenalo Budapešťské memorandum, které po vzdání se jaderných zbraní také mělo garantovat nezávislost a územní celistvost země – k neutrálnímu statutu země značná nedůvěra.

Pro Zelenského, který nakonec v zájmu ukončení války bude možná nucen vzdát se Donbasu, tak bude nanejvýš obtížné spoluobčanům vysvětlit, že jiné cesty není. Naděje na definitivní smír či alespoň příměří alespoň prozatím příliš velká není.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít