Ale v jádru je stejně všechno špatně: ruští vojáci na Ukrajině pořád jsou. Ubližují, komu chtějí. Ničí všechno, kolem čeho projdou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zuzana Válková: Trochu se radovat povoleno

Zprávy o jejich zvěrstvech působí na morálku přihlížejících jako pumelenice z hospody třetí cenové. Člověk ví, že má být takzvaně dospělý, a tvářit se, že dávno pochopil, že kreatury mívají navrch. Dělá, že přijal, že zlo v reálném světě nemusí prohrát. A že i když nevyhraje, vítězství „našich“ nemusí být selanka.

V uplynulých dnech jsme však od imaginární mlátičky dostali nečekanou výjimku. Postup ukrajinských jednotek během protiofenzivy v chersonské a charkovské oblasti, odkud Ukrajinci vymetají okupanty jako vojska krále Kazisvěta, je ohromující. Říkají to i lidé, kteří se jinak příliš ohromit nedají. Patří mezi ně třeba někdejší velící generál amerických vojsk v Evropě Mark Hertling, ale i mnoho informovaných komentátorů z celého světa.

Přesto: reakce na dobré zprávy se nám vyjevují na škále, která ukazuje, jakou máme odvahu k optimismu. A jak moc se bojíme, abychom zase nebyli zklamaní.

Realistický pohled

V uplynulých dnech se ve veřejném prostoru prokmitli jinak vcelku příčetní lidé, kteří v sebeobraně tvrdí, že ve skutečnosti žádná protiofenziva neprobíhá: že se pouze jedná o soustředění ruských vojsk na původní vojenské cíle, tedy Luhansk a Doněck.

Generální inspektor německých ozbrojených sil Eberhard Zorn zase podle agentury AFP uvedl, zjednodušeně řečeno, že zisk individuálních území nemusí mít na celkový vývoj na frontě valný vliv a ukrajinská vojska by k výraznému postupu potřebovala přečíslit Rusy v poměru tři ku jedné.

Nezapomněl také upozornit, že „všechno, co německá armáda na Ukrajině vynaložila, bude potřebovat zpátky“, patrně aby to Ukrajinci zbytečně neničili.

Na pozitivnější, a zároveň chmurnou notu: bývalý náčelník českého generálního štábu Jiří Šedivý v České televizi konstatoval, že barbarské útoky na ukrajinskou civilní infrastrukturu znamenají, že Rusové nevěří, že by dokázali zemi udržet, a tak ji prostě zdevastují.

Nejčastější reakcí na úspěchy v blízkosti Chersonu a Charkova, kterou autorka této glosy zaznamenala, je však euforizující pocit zadostiučinění z toho, že dobro nemusí být pořád jen boxovací pytel.

Je to riskantní pozice? Samozřejmě. Kdo se otevírá naději, koleduje si o lekci praxe. Na druhou stranu: jak daleko by se dostali Ukrajinci, kdyby se k ruské invazi postavili s „realistickým pohledem na věc“? Od Kyjeva až k řece Oskil nejspíš ne.

Autorka je publicistka

Zuzana Válková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít