Upřímnost Pavla Fischera

Takže tu konečně máme v prezidentské kampani jeden z těch příběhů, které my, dělníci médií, máme tak rádi. Pavel Fischer, muž s minimální šancí na zvolení, ale slušným potenciálem odčerpat některým spolufavoritům hlasy, promluvil - a rázem se na dva dny stal hlavní postavou kampaně.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kandidát na prezidenta Pavel Fischer | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: Český rozhlas

Není asi třeba ho znova dokola mučit, protože sám dobře ví, proč už by nikdy neměl říkat, že by nejmenoval gaye do Ústavního soudu. Do konce kampaně se za to ještě několikrát omluví, protože to je slušný, konzervativně založený člověk, který se v jeden nešťastný moment nesetkal se svou voličskou skupinou. 

Respektive: je to taková zvláštní shoda náhod. Pavel Fischer se stal v poslední době nadějí z nouze pro potenciální voliče jakéhokoliv důstojného soupeře obhajujícího prezidenta Miloše Zemana. Třeba pro ty, kteří byli už dlouho přesvědčeni, že budou volit Jiřího Drahoše, jen se jim začal zdát poněkud nevýrazný, možná tak trochu bez jasných názorů. 

No tak tady jeden názor mají a už čteme na sociálních sítích zklamané povzdechy „a to jsem ho chtěl volit“. Jistě, pro liberální voliče je Fischerův postoj nepřijatelný, i když dělat z někdejšího velvyslance ve Francii rovnou homofoba je prostě nesmysl. A za normální konstelace by se stejně Fischer ani kandidátem „liberálního“ tábora stát nemohl.

Takže teď se zdá, že Fischer doplatil na jeden nešťastný výrok a poněkud neobratné vysvětlování. Ano, může to tak být. Někdy se to stává, Pavel Fischer, který nemá s kampaněmi osobní zkušenost, možná nepředpokládal, že by se ta slova mohla dostat mimo zdi Katolického domu v Blansku, kde je počátkem prosince pronesl.

Ale počkat: počátkem prosince, což je víc než dva týdny, takže můžeme věřit, že se někdo v mrazivém adventním víkendu náhodou probíral půlhodinovým záznamem jedné z mnoha Fischerových debat a prostě tam našel něco, co si nemohl nechat pro sebe. 

Prezidentská volba a Ústavní soud

Bylo to nepatřičné, zamotal jsem se do toho, omlouvá se za svůj výrok o homosexuálech kandidát na Hrad Fischer

Číst článek

Nebo to bylo tak, že i v Česku funguje tenhle druh antikampaně, kdy konkurence čeká na každou chybu, a když najde, neváhá. Což by nemělo nikoho pohoršovat, protože tak to prostě v kampaních chodí a tohle by byl ještě relativně dost decentní způsob, jak se dá taková antikampaň vést.

Anebo kdybychom se chtěli pustit na pole oblíbených konspiračních teorií, mohli bychom si taky zcela bez důkazů usmyslet, že tuhle scénku sehrála sama Fischerova kampaň, aby upozornila, že je tu vedle už notoricky známých kandidátů někdo, kdo se od držitele úřadu zřetelně odlišuje třeba jasnou prozápadní orientací, ale ještě navíc je to bytostný konzervativec, protože těch se v poli Zemanových soupeřů tak úplně nedostává. 

Koneckonců, kdybyste před Zemanovy odpůrce v druhém kole teoreticky postavili prezidenta a Pavla Fischera: koho asi tak budou volit? Pavel Fischer ale taky svým „uřeknutím“ otevřel jednu docela důležitou otázku, která v kampani nepadá, třeba i proto, že není důvod. 

Topolánek je jednička, Zeman sedmička a Drahoš devítka. Prezidentští kandidáti dostali volební čísla

Číst článek

Prezident, ať už to bude kdokoliv, by v příštích pěti letech neměl jmenovat žádného ústavního soudce, tribunál je momentálně naplněn a všichni soudci mají mandát přesahující prezidentské funkční období 2018 - 2023. Teoreticky je samozřejmě možné, že se některé z míst uvolní.

A pak bychom se možná měli kandidátů ptát: A koho byste chtěli do Ústavního soudu nominovat vy? Odkud a s jakým backgroundem by měl přijít? A stranou pak nemůžou zůstat ani hodnotové otázky, protože o nich může Ústavní soud rozhodovat. A samozřejmě je asi lepší formulovat je poněkud jinak, než to učinil Pavel Fischer. 

Protože jedno křeslo může být ve hře podle výsledku voleb docela záhy. Předseda soudu Pavel Rychetský už před několika lety prohlásil, že by chtěl na konci roku 2017, v téměř 75 letech a po 15 letech služby rezignovat a za svého nástupce označil předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu.

Tahle výměna se ale, jak vidno, neuskutečnila, podle všeho proto, že Rychetský nechce nechat nominaci v rukou svého někdejšího spojence Miloše Zemana. V lednu se v prezidentské volbě může nepřímo rozhodovat i o tomhle velmi důležitém postu. Pavel Fischer už patrně nemůže udělat víc, aby to připomněl.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme