Ursula von der Leyenová musí přesvědčit hlavně své krajany

Je to přesně 61 let, které od sebe dělí jména dvou německých politiků - Waltera Hallsteina a Ursulu von der Leyenovou. Spojuje je členství ve stejné straně, u německých křesťanských demokratů, stejně tak, že byli navrženi do čela Evropské komise. Tím ale podobnosti končí.

Komentář Brusel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Manfred Weber a Ursula von der Leyenová | Foto: Jean-Francois Badias | Zdroj: ČTK/AP

Zatímco v době Hallsteinově koncem 50. let byla evropská integrace teprve v zárodku a třeba na volný přeshraniční pohyb osob nemohlo být ani pomyšlení, dnešní Evropská unie je vnímána jako velký ekonomický celek, který se snaží se střídavými úspěchy hrát nějakou roli i na širším mezinárodním poli.

Komise přestala být pouhou koordinační jednotkou, ale už nějakou dobu se snaží pomocí svého úřednického aparátu přetavit společenství do jednotného politického celku. Na konci tohoto vývoje by se Komise proměnila v jakousi evropskou vládu, její předseda by pak byl jejím premiérem.

Na současnou německou ministryni obrany Ursulu von der Leyenovou, která má na základě rozhodnutí unijních premiérů stanout v jejím čele, tak nečeká jednoduchý úkol. Bude muset vyvinout značné úsilí, aby poslance Evropského parlamentu přesvědčila.

Tradiční strach Německa

Platná pravidla říkají, že na to bude mít pouze jeden pokus. Případný neúspěch pro ni bude představovat konečnou v politice. Znemožněni ale budou i evropští premiéři, kteří ji chtěli prosadit. To může pořádně rozkolísat celý systém unijních institucí.

PROFILY: von der Leyenová, Michel, Borrell a Lagardeová. Kdo má usednout v čele Evropské unie?

Číst článek

Největší přesvědčovací práci ale bude muset von der Leyenová odvést před laickou a politickou veřejností v Německu. Kdo by totiž čekal, že po nominaci 60leté političky vypukne v Německu podobná euforie, jako když například v roce 2005 zvolili německého kardinála Josepha Ratzingera papežem Benediktem XVI., musel být z německých reakcí překvapený.

U vládních sociálních demokratů, kteří nyní procházejí beztak komplikovaným obdobím, se dokonce objevil náznak otevřené revolty proti von der Leyenové.

Bývalý předseda strany Sigmar Gabriel dokonce volal po odchodu z vlády, neboť kancléřka prý neměla v Bruselu mandát prosazovat někoho jiného než některého z volebních lídrů hlavních politických uskupení v Evropském parlamentu a už vůbec ne ministryni von der Leyenovou. Řada sociálních demokratů proto už oznámila, že pro ni v polovině července při hlasování v Evropském parlamentu ruku nezvedne.

Babiš: Zabránili jsme prosazení spitzenkandidáta. Von der Leyenová je lepší volba než Timmermans

Číst článek

Skutečnost, že byl hozen přes palubu princip, že kdo vyhraje evropské volby, může aspirovat na místo v čele Komise, se ale mimochodem nelíbí ani leckomu z křesťanskodemokratických stranických kolegů Merkelové, kteří v minulých měsících bojovali za jejich kandidáta Manfreda Webera.

On je formálním vítězem voleb, a tak mohou jeho podporovatelé pociťovat křivdu, že jejich favorit nyní vyjde naprázdno. V extrémním případě by i oni mohli vypovědět poslušnost von der Leyenové, ačkoli pochází ze stejného politického tábora.

Jsme tak svědky paradoxní situace. Zatímco například čeští europoslanci chtějí podle svých prvních vyjádření napříč spektrem, až na výjimky, navrženou německou šéfku Komise podpořit, její vlastní krajané váhají.

Skoro by se chtělo konstatovat, že za tím nemusí být primárně pochybnosti o von der Leyenové a jejích schopnostech vést Komisi, ale možná tradiční strach Německa převzít na evropské úrovni odpovědnost a roli odpovídající jeho velikosti.  

Autor je komentátor Lidových novin.

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme