Američtí demokraté dobrovolně rozervaní

Američtí demokraté nedávno získali většinu ve Sněmovně, zvolili do čela dolní komory předsedkyni ze svých řad a troufají si vyhrát i příští prezidentské volby.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nancy Pelosiová | Foto: J. Scott Applewhite | Zdroj: ČTK/AP
Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Demokraté dobrovolně rozervaní

Až na to, že Demokratická strana se štěpí a prochází krizí.

Když do nově zvoleného Kongresu začali přicházet noví poslanci, v levé části Sněmovny působil zástup politiků mnohem pestřeji, a to doslova. Nejen kvůli rekordnímu počtu žen a příslušníků etnických menšin, ale i s ohledem na to, jak byli mnozí z nich oblečeni – například v afrických látkách nebo s tahitským věncem na krku. Přísahalo se nejen na bibli, ale i korán, buddhistické sútry nebo Bhagavadgítu.

Heslem současné demokratické Ameriky je různost, identita a právo na odlišnost. Do Sněmovny poprvé ve větším měřítku pronikla nová, mladá generace demokratů. A rovnou se střetla nejen s republikány, ale i s demokraty starší generace. Řada z nových demokratů totiž nebyla ochotna například podpořit demokratickou kandidátku Nancy Pelosiouvou při kandidatuře do čela Sněmovny, nebo hlasovat pro rozpočtová omezení.

Vlevo hleď

Už dřívější výzkumy ukazovaly, že i demokratičtí voliči směřují doleva. Ještě kolem roku 2000 se za „liberály“, tedy v americkém kontextu levičáky, považovala asi čtvrtina demokratických voličů. Nyní je to skoro polovina. Podle jiného výzkumu klesla podpora „kapitalismu“ mezi americkými demokraty pod 50 procent.

‚Historický návrat.‘ Americkou sněmovnu opět povede demokratka Pelosiová

Číst článek

Tento rozpor se přenesl i do Kongresu. Nelze jednoznačně říci, zda jde o konflikt především pravolevý nebo generační. Vždyť i zmíněná Pelosiová, které je sedmdesát osm, patří tradičně na levé křídlo Demokratické strany. Bernie Sandersovi, idolu mladých amerických levičáků, je jen o rok méně.

Jisté je, že kritika trhu, velkých korporací nebo nespravedlivého přerozdělení není pro mladé demokratické levičáky dostatečně nosným tématem, jakým pro část demokratů starého střihu byla ochrana zájmů dělníků.

Levicovější proudy uvnitř Demokratické strany ve věci ekonomických a sociálních pravidel žádají zásadní změnu politiky. Současně ale přinášejí svá vlastní témata, jmenovitě otázku identity, zejména genderové a sexuální, ale i rasové.

Srážka s lidem

Sociologické modely však ukazují, že velké části demokratického voličstva jsou mnohé z těchto otázek i nadále ukradené a mládí Demokratické strany možná svou vlastní organizaci vede do bažin. Nyní jsou to naopak republikáni, kdo dokázal přesvědčit řadu obyčejných Američanů, včetně voličů černé a hnědé pleti, že právě oni jsou lidovou stranou, zatímco demokraté jsou od života odtržení vejtahové.

Jedna ze zajímavých kauz uvnitř demokratické strany vyvřela na povrch v posledních dnech, kdy republikán Marco Rubio přišel s návrhem na zákon trestající volání po bojkotu Izraele – toto hnutí, které chce Izrael izolovat a podrobit sankcím, je podle Rubia skrytě antisemitské.

Demokratická strana až na výjimky nikdy nevystupovala protiizraelsky, nyní má dvě muslimské poslankyně a řada nových Kongresmanů, včetně židovských, považuje kritiku Izraele za součást svého širšího světového názoru. Řada tradičních Demokratů, včetně mnoha věřících křesťanů, s ním nesouhlasí. I zde jsou to paradoxně republikáni, kdo na sporech uvnitř Demokratické strany vydělá získáním nových, proizraelských voličů.

Hledání tmele

Historici americké politiky varují, že podobná velká roztržka uvnitř Demokratické strany z 60. let vedla k odchodu masy bílých jižanů a přechodu voličů k republikánům. Ze strany, která vyhrála skoro všechny prezidentské volby desítky let před tím, se stala strana, která měla po desítky let jen jednoho, a ještě neúspěšného prezidenta.

Další, menší roztržka se konala mezi městským establishmentem strany a venkovskými voliči v posledním desetiletí. Demokraté jsou zvyklí na to, že vznikli jako mozaika různých zájmových skupin, které se spolu naučili žít – od sociálně konzervativních zbožných černochů až po vzdělanou, převážně bělošskou střední třídu. Musejí najít nějakou novou ideu, která je udrží pohromadě.

Další fragmentaci už dovolit nemohou, pokud chtějí porazit republikány a především, pokud nechtějí Donalda Trumpa v dalším volebním období.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme