Ovlivňuje vysoká politika život obyčejných lidí?
Možná jste prožili ideální Vánoce, možná vám je pokazila spolknutá rybí kost, protivní příbuzní, nebo dokonce vysoká politika. Kdesi v hloubi nejmenované sociální sítě jsem nedávno zahlédl napůl povzdech a napůl naděje plnou poznámku. Vzdychala nad vysokou politikou a naděje plynula z toho, že prý naše osobní životy stejně ovlivňuje jenom minimálně. Je to možné, ale samozřejmě jak u koho.
Tady ve Spojených státech se právě teď o vánočních svátcích nabízely stovky tisíc příkladů, kde to tak docela neplatí.
Matka z Jemenu chtěla být se svým umírajícím synem v USA. Boj s úřady vyhrála až krátce před jeho smrtí
Číst článek
Jednou kategorií jsou federální zaměstnanci chycení do pasti dohadů Donalda Trumpa s Kongresu o financování prezidentem požadované zdi na hranici s Mexikem. Nepodepsaný vládní rozpočet - a tím pádem pozastavené financování některých vládních úřadů - plodí příběhy lidí, kteří se svěřují, že žijí od výplaty k výplatě.
Při jakémkoli výpadku je navíc v ohrožení jejich bydlení, protože hypotéka nepočká, až se vládní financování zase rozeběhne. A protože tentokrát vyšel výpadek rozpočtu na svátky, přidávaly se i stesky nad tím, že v některých rodinách nebylo ani na vánoční dárky.
Místo letadla kostel
Další kategorií jsou statisíce přistěhovalců, kterým současná administrativa v poslední době ukončila povolení k pobytu a vyzvala je k návratu do jejich domovských zemí, často stále nebezpečných a často v situaci, kdy už ve Spojených státech zakořenili.
Za anonymitou složité politické hry se skrývají konkrétní příběhy, které berou za srdce.
Po úmrtí dvou dětí prověří USA zdraví zadržovaných migrantů z Guatemaly
Číst článek
Místní kostel tady u nás na předměstí Washingtonu přijal a ukryl teď v prosinci čtyřicetiletou Salvadořanku, kterou úřady vyhostily.
Už měla koupenou letenku, ale nakonec místo do letadla zamířila do kostela, který jí nabídl útočiště a kam za ní federální úředníci nemají přístup. A tak teď pomáhá v kostele uklízet a má za to nocleh, stravu i ostrahu.
Takových míst a příběhů je po Americe spousta, ale když se člověku odehrává za humny, dostává výraznější obrysy.
Rosa Guttierezová Lopezová se nejen snaží uniknout zadržení a deportaci do své vlasti, kde se jeden z jejích příbuzných stal obětí násilí gangů, kterými by se v případě návratu také cítila ohrožena. Ale především by musela nadobro opustit své tři děti, Američany, o které se sama starala a teď péči přenechala přátelům, přičemž nejstarší dceři je jedenáct let a nejmladšímu synovi s Downovým syndromem šest.
Rosa nechápe, proč právě její deportace se stala pro úřady prioritou a snaží o přezkum svého případu.
A tak vám do nového roku přeju, abyste patřili mezi ty, o kterých psal ten pán na sociální síti, a vysoká politika se vám do osobního života nepletla. Anebo jen příjemně.
Jak reálná je vláda ANO s ODS
Jiří Pehe
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová
Proč je dobré míti zaručenou mzdu
Petr Holub
Ficova politika na všechny čtyři světové strany
Kamila Pešeková