Proč to Sanders (ne)má na háku
Před čtyřmi lety Bernie Sanders demokratickou nominaci pro souboj s Donaldem Trumpem nezískal. Proč se tentokrát profiluje jako favorit? Důvodů je překvapivě mnoho. Začněme s měkkými fakty. Sanders je člověk charismatický, výřečný a sympatický. Působí také dojmem, že si celý život myslí a říká totéž. Svá sdělení sice trochu přizpůsobuje poptávce, ale to je v politice legitimní a Sanders působí ze všech soupeřů nejkonzistentněji.
Ve Sandersův prospěch hrají i věci, které by jinak byly jeho slabinou. Třeba že není tak úplně demokrat. Svou politickou dráhu ve Vermontu začal před desítkami let tím, že sesadil soupeře nominovaného právě demokraty, a většinu svého života prožil jako „nezávislý“. To mu v éře, kdy příslušnost k „establishmentu“ přestala být v módě, výrazně pomáhá.
V podobném smyslu může být pro celoživotního bojovníka proti „příliš“ bohatým lidem prospěšný nástup Michaela Bloomberga. Může útočit nejen na republikána Trumpa, ale i milionářského konkurenta v rámci Demokratické strany.
Trumpovo prezidentování Sandersovi pomáhá i jinak. Znormálnělo excentričnost, případně i extremismus, v očích americké společnosti. A tak se Sandersovy plány jeví mnohem méně nerealistické než dříve. Navíc když se vermontský senátor před čtyřmi roky rozhodl bojovat s Hillary Clintonovou, nikdo ho neznal. Teď už nastoupil jako obecně známá postava a na jeho styl a názory si lidé měli čas zvyknout.
Sanders má také díky zkušenosti z minula už velmi dobře sehraný aparát, propracovanou kampaň a poměrně velké částky na volebním kontě. Jeho kampaň je navíc založená ne na mobilizaci shora, ale na velmi silné, nadšené a dobrovolné podpoře zdola. V tomto smyslu je dokonalým opakem Michaela Bloomberga, který do boje o nominaci vstoupí až začátkem března.
Za téměř 79letým Sandersem stojí hlavně mladí lidé, naopak relativně nejmenší podporu má mezi vrstevníky. Pro mileniály, kteří dospívali začátkem století, je Sanders první volbou. Tato generace je méně orientovaná na soutěž a úspěch, naopak ji formoval zážitek finanční krize před deseti lety. Pro mnohé z nich je kapitalismus nebo trh sprosté slovo. Sanders jim slíbil zrušení dluhů za studia nebo „znárodnění“ zdravotního systému.
O podobné voliče se ucházela i Elizabeth Warrenová, ale ta už začala výrazně ztrácet, a Sanders tak do dalších primárek vstupuje jako hlavní kandidát levého křídla. Naopak demokratičtí centristé se k Sandersově spokojenosti nadále hubí mezi sebou.
Mimo komfortní zónu
Aparát Demokratické strany se obává, že Sanders je příliš nalevo, aby mohl získat hlasy nerozhodnutých a nevyhraněných voličů. Šéf Sandersovy kampaně Faiz Shakir se už v primárkách spoléhá na jinou strategii – ne na pohyb v komfortní zóně stávajících voličů, ale na přivedení zcela nových lidí k volbám. A Sanders ukázal, že ze všech kandidátů umí nejlépe vyvolávat nadšení a loajalitu.
‚Historické vítězství.‘ Primárky demokratů v Nevadě ovládl podle předběžných výsledků Bernie Sanders
Číst článek
Zůstává otázka, nevyhraje-li tato strategie Sandersovi sice primárky, ale současně mu pak prohraje prezidentské volby. V této fázi totiž rozhodují nadšení aktivisté a nadšenci někdy vybírají svého oblíbence místo kandidáta s největší šancí.
Čeká se stále na Bloombergův příchod a také na to, jestli se ještě zvedne dosud nejsilnější kandidát Joe Biden. Ten se v posledním hlasování v Nevadě umístil na druhém místě a ve státech, které přijdou v primárkách v následující vlně, spoléhá na přítomnost černých voličů, mezi kterými má silnou podporu. Sanders si zatím v Nevadě vyzkoušel, že je nejoblíbenější z kandidátů mezi latinskoamerickými voliči. A těch je dnes v Americe víc než těch afroamerických.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová
Proč je dobré míti zaručenou mzdu
Petr Holub
Ficova politika na všechny čtyři světové strany
Kamila Pešeková
Běží veřejná debata o novém učivu na základních školách, ale problém je jinde
Petr Šabata