„Europoslanci proti vůli většiny zemí střední Evropy schválili reformu takzvaného Dublinského systému. Jde o migraci, právo na azyl. Země, kam migranti míří jako první, by už neměly mít zodpovědnost za azylové řízení, ale migranti by měli být urychleně přemístěni do jiného státu EU podle pevného distribučního klíče,“ píše Klaus ml.

A dodává: „Bude to znamenat definitivní ukončení suverenity členských zemí EU. Státy přestanou mít sebemenší právo rozhodovat o tom, kdo bude žít na jejich území. Ukončí se spory o povinné kvóty migrantů pro jednotlivé země, bude to znamenat automatismus v určování, kolik migrantů do té které členské země EU přijde.“

Jelikož se nejedná o smyšlenku nějakého blouznivce, ale o text čelného představitele druhé nejsilnější parlamentní strany a známého politika, jehož názory mají dopad na veřejné mínění (jinak by asi nedostal druhý největší počet preferenčních hlasů v nedávných sněmovních volbách), pojďme ho jako v Saturninovi uvést na pravou míru.

To, co europoslanci schválili, byl mandát pro jejich vyjednávače, čeho chce Evropský parlament při rozhovorech se členskými státy dosáhnout. Žádné odsouhlasení reformy azylového systému ani povinného přesouvání migrantů. O reformě se v unii diskutuje už skoro dva roky. K žádnému výsledku se ale zatím nedošlo. Lze však s úspěchem pochybovat, že radikální návrh z dílny evropských poslanců najde ve všech členských zemích pochopení. Spíš naopak.

O povinné přerozdělování azylantů se přitom opravdu hraje. A na něm dohoda mezi státy také ztroskotává. Má to ale být až krajní řešení ve chvíli, kdy některá země bude zaplavena uprchlíky. Do té doby se mají použít standardní nástroje, jak imigraci zvládnout.

Slovenské, maltské a tento týden i estonské předsednictví přišly s kompromisními návrhy, jak tento krizový mechanismus udělat přijatelný pro všechny. Trvalé kvóty jsou ale pro V4 i další země nepřijatelné. Reforma se teď má v unii řešit na nejvyšší úrovni s cílem dosáhnout konsenzu do poloviny příštího roku. Teprve pak bude možné začít jednat o požadavcích europoslanců.

Obsah sloupku Václava Klause ml. mě zaujal v souvislosti se souběžně zveřejněným průzkumem Eurobarometru. Ten ukázal, že v České republice je v celé osmadvacítce největší podíl lidí nešťastných z toho, že žijí v Evropské unii. Podíl těch šťastných je pak druhý nejnižší. Za námi skončili už jen Maďaři. Mnohem větší nadšení ze života v unii podle tohoto šetření jeví i Britové, kteří z ní odcházejí. Tento negativní trend potvrzují i další průzkumy.

Nabízí se oprávněně otázka, zda tuto českou euroskepsi neprohlubuje právě šíření podobných polopravd nebo rovnou lží o EU, kterými je česká veřejnost pravidelně a dlouhodobě zaplavována. Rozhodně víc než zmiňovanými uprchlíky. Nechávám na posouzení jiných, zda to není o to víc alarmující, když takové konstrukty vypouštějí do světa volení zástupci občanů, kteří se navíc zaměřují na školství a výchovu mladých generací…

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít