Vánoce před sto lety a za první republiky

„Druhé už Vánoce slavíme ve svém státě. Jestliže jsme o prvních Vánocích žili v opojení nad svým vítězstvím a svou samostatností, hlásí se o druhých Vánocích stesk, že nám je hospodářsky zle,“ napsal pro Lidové noviny před sto lety národohospodář Karel Engliš, v té době rektor Masarykovy univerzity v Brně a pozdější ministr financí.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Stavebnice Merkur | Foto: Barbora Kvapilová

Jak se lze ve stejných novinách dočíst: drahota tehdy stoupala, propukaly hladové bouře, stávkovalo se za vyšší mzdy, demonstrovalo se proti lichvářům a keťasům. Za zmínku stojí, že už i tehdy, stejně jako dneska, si církev stěžovala, že duchovní stránka Vánoc je vytlačována zájmem o zboží.

'Problém dneška je především mravní.' Poslechněte si unikátní záznam hlasu T. G. M.

Číst článek

Z inzerátů z pozdější doby, kdy se hospodářská situace v Československu zlepšila, lze usuzovat na to, po čem děti nejvíce toužily. Holčičky především po panenkách, pokojících s nábytkem či napodobeninách kupeckých krámků se zbožím. Panenky měly tenkrát hlavu, ruce a nohy z celuloidu, tělo z kůže nebo z látky vycpané pilinami. Chudší děti dostávaly jen vystřihovánky s panenkami.

Kluci zase před sto lety toužili po plechových zvířátkách na klíček. Já sám jsem, sice později – za druhé světové války –, ještě dostal klovající slepici. A samozřejmě cínové vojáčky. Teprve o něco později, v roce 1925, se na trhu objevila stavebnice Merkur.

Pro ženy vysavače

Tu začala vyrábět firma Inventor Jaroslava Vencla v Polici nad Metují. Šlo o kovovou stavebnici, z které šlo sestavit kdeco: jeřáb i auto. Později právě tato firma přišla s plechovými vláčky na klíček. S hračkami od této firmy si hrál v 70. letech minulého století ještě můj syn.

Sběratel dokončil renovaci největšího a nejdražšího auta na klíček, připomene 100 let Československa

Číst článek

Ve 20. letech, o kterých se někdy hovoří už jako o zlaté éře první republiky, se sortiment dárků rozšířil o brusle, kterým se říkalo šlajfky, protože se přidělávaly na boty, později i o lyže a loutková divadélka. Mezi nejluxusnější dárky pro děti patřily sáňky s volantem. A samozřejmě knihy: jak z dobových dokumentů vyplývá, zájem byl o anglického autora Ernesta Setona, Boženu Němcovou a Karla Maye.

Po roce 1923, kdy začal vysílat rozhlas, nastal zájem o krystalky a o rozhlasové přijímače. Pan prezident Masaryk všem blízkým lidem dával léta stejný dárek: flakon s kolínskou vodou převázaný trikolórou.

Ve 30. letech, po krizi, se sortiment dárků rozšířil: pro ženy o horské sluníčko, vysavače, sporáky, kávovary a ledničky. Muži si kupovali auta.

Stromeček se zdobil ozdobami, které si zprvu lidé dělali sami: šlo o perníčky, sušenky, balené ořechy, ovoce, papírové řetězy – ty jsem ještě já vyráběl před Vánoci ve škole při hodině ručních prací. Foukané skleněné ozdoby se u nás prodávaly od 20. let. A samozřejmě pod stromečkem kromě dárků stával buď vystřihovaný, nebo vyřezávaný betlém.

Mezi nejvzácnější dárky patřily od dávných dob snubní prsteny, které vyzývaly obdarované ke šťastnému a spokojenému společnému životu.

Tuto výzvu posílám dál všem lidem dobré vůle i v roce 2019.

Autor je publicista

Karel Hvížďala Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme