Žalostné rozcházení Evropské unie a Británie

Rozchod Velké Británie a Evropské unie začíná stále více připomínat rozvodovou tahanici. Na počátku obě strany svorně prohlašovaly, že si i po rozdělení chtějí udržet přátelské vztahy. Teď z Británie stále častěji slyšíme obviňování unie ze šikanování a ze zahánění britské vlády do kouta. Tam se přitom Londýn z velké části zahnal sám a teď neví, jak z něj ven.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Odpůrci vystoupení Velké Británie z Evropské unie demonstrují před parlamentem v Londýně. | Foto: Henry Nicholls | Zdroj: Reuters

Na počátku dnešních sporů byl souhlas britských vyjednavačů s tím, aby součástí řešení hraničního režimu na irském ostrově byla pojistka pro případ, že se žádné jiné řešení najít nepodaří.

EU vyjde Británii vstříc a ponechá ji na společném trhu do roku 2020, tvrdí německý list

Číst článek

Tím řešením se myslí dosažení toho, aby mezi Irskem a Severním Irskem znovu nevyrostla fyzická hranice s celnicemi, ale aby zůstala nadále neviditelná a průchozí jako dosud. Na zachování tohoto režimu se obě strany vzácně stoprocentně shodují a opakují ho při každé příležitosti. Stejně tak britská vláda několikrát zopakovala i svůj souhlas s onou pojistkou pro severoirskou hranici.

Z učebnic historie

Vlivem vlastní bezradnosti a vnitropolitických zmatků však Londýn jako už několikrát přenechal i v této otázce iniciativu unii. A ta přišla s návrhem ponechat Ulster - byť jen dočasně - v celní unii s jihem ostrova, a tudíž s celou sedmadvacítkou.

Jenže to je nepřijatelné zejména pro Severoiry, jejichž deset unionistických poslanců drží v parlamentu při životě konzervativní vládu Theresy Mayové.

Sedmadvacet zemí EU nyní neplánuje svolat mimořádný summit k brexitu

Číst článek

Kličkováním mezi jejich tlakem, sílící vnitrostranickou opozicí a unijním odporem vůči britským protinávrhům premiérka nakonec dospěla k sebevražednému kompromisu ponechat dočasně v celní unii celé Spojené království. Když ale pochopila, že by jí takové záložní řešení rozbilo kabinet a nakonec ji možná připravilo o premiérské křeslo, už téměř upečenou dohodu v pudu sebezáchovy raději skrečovala.

To celé ve chvíli, kdy do samotného brexitu zbývá méně než půl roku a každým dalším dnem se zvyšuje riziko, že se obě strany rozejdou bez domluvených pravidel.

Ale i kdyby se na nich dohodly, neexistuje v současné, politicky rozhádané Británii pro žádné z diskutovaných řešení většina, která by ho protlačila parlamentem.

Tzv. no-deal brexit je tak momentálně nejpravděpodobnějším vyústěním tohoto komplikovaného evropského rozvodu. Varoval před tím ostatně i předseda Evropské rady Donald Tusk.

Pro férovost je nutné přiznat, že unie k tomu přispěla nepříliš velkou ochotou k ústupkům, zejména v irské otázce. Nebo nediplomatickým zavržením britského plánu z Chequers, jehož některé prvky nakonec měly být součástí finálního kompromisu a který by asi měl největší šanci na schválení ve Westminsteru.

Tvrdým hájením svých zájmů a svých členů Evropská unie na druhou stranu Británii názorně demonstruje, jak obtížné pro ni bude vyjednávání dohod se světovými velmocemi po vystoupení.

Od těchto dohod si Londýn slibuje, že mu nahradí členství v evropském bloku. Doba, kdy Británie byla sama velmocí a získala to, co si umanula, je ale dnes už jen součástí učebnic historie.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme