Ten se Speakera (spíše předsedajícího než předsedy) dolní parlamentní komory Johna Bercowa dotázal, jestli se něco změnilo na zažitém ‚dress codu', když Bercow neodňal slovo liberálně-demokratickému zákonodárci Tomu Brakeovi. Ten se totiž dostavil do jednacího sálu sice v obleku, ale v košili s uvolněnými knoflíky u krku a hlavně bez kravaty! V minulosti takový vzhled postačoval k tomu, že se dotyčný nedostal ke slovu a musel si vázanku obstarat.

Speaker Bercow, vynikající řečník, má dlouhodobě pověst člověka, který na sebe rád strhává pozornost a který, jak se tady říká, ‚punches above his weight', tedy pronáší výroky a činí rozhodnutí, která mu nejspíš tak docela nepřísluší. Nedávno to předvedl svým kontroverzním výpadem proti Donaldu Trumpovi, když zpochybnil, že by šéf Bílého domu měl oslovit poslance projevem ve Westminster Hall. Na poli oblékání na sebe John Bercow upozornil minimálně jednou, když v roce 2009 coby první Speaker odmítl pokračovat v tradici nošení dlouhé paruky a punčoch.

I tentokrát si Bercow řekl o novinové titulky, když poslanci Boneovi (milovníkovi kravat, zvlášť těch křiklavě-nevkusných) odvětil, že rozhodně neodebere někomu ve sněmovně slovo jen kvůli tomu, že dotyčný nemá kravatu. Hlavní je totiž prý mít na sobě společenský oděv a ten Tom Brake na sobě měl. Pro více než 100 let trvající tradici, která říká, že oblek a kravata jsou pro mužského člena Dolní sněmovny důležitým symbolem respektu k této parlamentní komoře, to byla tvrdá rána.

Jakkoli mediální pozornost věnovaná této oděvně-politické scénce byla značná, je podle mě třeba zdůraznit, že John Bercow své kolegy nevyzval k tomu, aby vázanky odložili. V bezprostřední reakci na epizodu si prý kravatu sundal jen Angus MacNeil ze Skotské národní strany. Neumím si představit, že by svůj dress code v souvislosti s novým Bercowovým výkladem změnil třeba kterýkoli člen vlády. Nemyslím si, že by to hrozilo i v přední řadě opoziční strany sněmovního sálu, jakkoli pokušení třeba takového Jeremyho Corbyna, který v minulosti musel kvůli svému poněkud ledabylému zevnějšku a výběru obleků snést řadu ústrků, bude asi značné.

Britská veřejnost dává stále častěji najevo, že politici ve Westminsteru jsou odstřižení od každodenní reality a že žijí ve vlastním světě. Obsahově by to změnilo pramálo, ale možná by vyšší koncentrace mužů bez kravaty přece jen zákonodárce poněkud zlidštila. Spíš ale v televizním studiu a v ulicích měst než ve starobylých prostorách londýnského parlamentu, kde se to hemží úctyhodnými ceremoniáři s palcáty. Tam si kravaty nejspíš svou dominanci udrží a mám pocit, že je to tak správně.

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít