Ponurý tón udal konferenci kanadský guvernér Bank of England Mark Carney, který více než jednoznačně signalizoval, že jeho instituce v listopadu velmi pravděpodobně dál zvýší úrokové sazby. To přichází v době, kdy se Spojené království propadlo co do hospodářského růstu na chvost skupiny G7.

Navzdory projevu Theresy Mayové ve Florencii, ve kterém ministerská předsedkyně přece jen o něco zmenšila „hřiště“, na kterém se rodí budoucí dohoda o vzájemném fungování mezi Británií a zbytkem EU, není nikde psáno, že poslanci Evropského parlamentu, resp. Evropská komise vyhodnotí dosavadní pokrok v jednáních o brexitu za dostatečný k tomu, aby se začalo jednat o budoucí dohodě o volném obchodu.

Klíčové figury v londýnském kabinetu už ani nepředstírají jednotný postoj k jednáním s Evropskou unií. Ministr zahraničí Boris Johnson, který autoritu paní Mayové podemlel už svým 4000 slov dlouhým traktátem v Daily Telegraphu před dvěma týdny, si dál klade jakési podmínky, týkající se dění po březnu 2019, kdy Británie řady EU formálně opustí. Podle Johnsona prý přechodná fáze oznámená poprvé oficiálně britskou premiérkou ve Florencii nesmí ani o vteřinu (!) překročit avizované dva roky.

Borisův zrádný postoj vůči Therese Mayové, za který by ho ve středověku jistě čekal v Toweru za úsvitu popravčí špalek, je evidentně motivovaný snahou stát se přece jen šéfem toryů. Tím se mohl stát už loni v létě, kdyby se mu bývala neroztřásla kolena, což si k Borisově smůle pamatuje víc lidí, než by šéfovi diplomacie bylo milé.

Průchod volební frustraci

Jestliže Johnson mydlí premiérce schody tímto mediálně-zákulisním způsobem, ministr financí Philip Hammond, jasně největší odpůrce brexitu mezi relevantními členy londýnského kabinetu, jednoduše prohlásil, že on tedy paní Mayovou rozhodně nepodpoří coby osobu, která by měla vést konzervativce do příštích parlamentních voleb. Současně ale dodal, že tou osobou nemíní být on sám.

Má se za to, že Johnson s Hammondem tvořili dva z vrcholů spikleneckého trojúhelníku, který chtěl Theresu Mayovou svrhnout po stejně zpackaných, jako zbytečných parlamentních volbách letos v květnu (třetím členem tajného spolku měl být ministr pro brexit David Davis). Mimochodem na parlamentní volby, které by se mohly zdát mediálně zapomenuté, mají místní organizace toryů ještě v čerstvé paměti.

Očekává se, že v kuloárech haly Manchester Central dají řadoví členové strany průchod své volební frustraci. Z celé země mají přicházet zprávy o tom, že Konzervativní strana ztrácí půdu pod nohama, což ještě znásobila komunikačně i politicky zpackaná dohra tragédie Grenfell Tower.

Premiérka Mayová jednu dobu působila dojmem, že v ní Spojené království našlo druhou Železnou lady. Jenže poslední měsíce ve vnitřní i mezinárodní politice ukázaly, na tuhle politickou extraligu paní Theresa prostě nemá. Možná v Manchesteru útoky na svou osobu odvrátí a získá pár měsíců ve svém úřadě navíc.

Nejsilnější oporou Mayové je ale strach konzervativců z toho, co by výměna premiéra znamenala pro jednání o brexitu a zda by taková rošáda nepřiblížila vidinu parlamentních voleb, kterých se toryové za současné konstelace musejí oprávněně obávat. A jakmile vás u moci drží v podstatě jen strach spolustraníků z dopadů předsedova odchodu, je cosi špatně.                         

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít