Ekonomicky se propadá od chvíle, kdy dramaticky poklesly právě ceny ropy, hlavního vývozního artiklu a největšího zdroje státních příjmů, z nichž tamní socialistická vláda, v době kdy byl barel ropy za více než 100 dolarů, dokázala subvencovat nízké ceny základních potravin nebo výstavbu sociálně dostupných bytů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Adama Černého

Časy prosperity však vystřídal úpadek a astronomická inflace meziročně přesahující milion procent. Politický propad nastal po loňských prezidentských volbách, kdy někteří opoziční kandidáti byli uvězněni, jiní raději uprchli za hranice a zahraniční pozorovatelé prohlásili, že hlasování nebylo ani svobodné, ani spravedlivé, protože nerozhodovalo, kdo volil, ale kdo sčítal hlasy.

Náznak cesty

Hlavní hráči se letos v lednu dostali do klinče, když předseda Národního shromáždění Juan Guaidó s odkazem na zfalšované volby prohlásil, že jejich vítěz, dosavadní prezident Nicolás Maduro, se nemůže ujmout úřadu a že v souladu s ústavou se hlavou státu stává on.

Ve státě, kde fungují rovnováhy moci, včetně nezávislé justice, by podobný konflikt vyřešil ústavní soud rozsudkem, který by dotčené strany respektovaly.

Převzato z Plusu

Ve Venezuele se však řadu let prezident drží u moci jen díky podpoře armády a silových složek, v nichž klíčovou roli mají bezpečnostní poradci z komunistické Kuby, která po dlouhou dobu výměnou za vývoz spolehlivých kádrů získávala ekonomickou pomoc, především v podobě ropy.

Země po několik měsíců zažívá přetlačování obou stran, kdy odpovědí na protesty v ulicích jsou zákroky bezpečnostních složek a výpady polovojenských milicí loajálních Nicolasi Madurovi. Toho sice uniformy udržují u moci, nedokážou však potlačit odpor velké části veřejnosti, při čemž k odpůrcům i obětem režimu nutno připočítat i více než tři miliony Venezuelců, kteří proti domácí bídě hlasovali nohama a volili odchod za hranice.

Náznak cesty k případnému kompromisu přinesly až nejnovější informace z tohoto týdne o důvěrných rozhovorech mezi vyslanci Madura a Guaidóa v Oslu. Jistě, norská metropole už zažila výjimečné vyjednávání, například historický dialog mezi Izraelci a Palestinci, kdy převážil názor, že mír se uzavírá s nepřítelem.

I tento příklad však varuje před přílišným optimismem, protože mírový proces na Blízkém východě je po prvotních nadějích už po léta zmrazen.

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít